1.

Úvod

1.1.

Cíl práce

2.	Literární rešerše

2.1.	Anatomie kopyta, kopytní mechanismus

2.1.1.

Stavba prstu

2.1.2.

Krevní oběh

2.1.3.

Kopytní rohovina

2.2.

Podkování

2.2.1.

Typy podkov a metody kování

2.3.	Nejčastější nemocnění kopyt související s podkováním

2.3.1.

Přímé a nepřímé zakování

2.3.2.

Zánět kopytní škáry

2.3.3.

Nemoc bílé čáry

2.3.4.

Hniloba rohového střelu

2.3.5.

Kostnatění kopytních chrupavek

2.4.	Bosá úprava kopyt

3.

Závěr

4.	Seznam použité literatury

5.

Přílohy

"2.3. Nejčastější nemocnění kopyt související s podkováním
2.3.1. Přímé a nepřímé zakování
Zatlučení podkováků do citlivé kopytní škáry se označuje za přímé zakování. Lze je ihned snadno rozeznat, protože kůň na bolest okamžitě zareaguje. Podkovák se musí vytáhnout a poté zpravidla postačí desinfekce rány jodovou tinkturou. Nepřímým zakováním rozumíme stav, kdy špatně nasměrované podkováky leží příliš těsně na okraji škáry a dlouhodobě na ni tlačí. Kůň začne obvykle kulhat během následujících několika dní. Kopyto hřeje a nad spěnkovým kloubem lze nahmatat pulzaci. K ošetření je nutné zavolat veterináře (Ende a Isenbügel, 2006).
2.3.2. Zánět kopytní škáry
K zánětu škáry kopyta dojde, pokud je škára nějak hrubě pohmožděna nebo narušena a nemá čas se kvalitně zregenerovat. Je jednou z nejčastějších příčin kulhání pracovně využívaných koní. Nejvíce postižena bývají chodidla. K tomuto onemocnění jsou nejnáchylnější nevyvážená kopyta či kopyta oslabená nevhodným upravováním. Špatně padnoucí podkovy (uvolněné, pootočené, příliš úzké), nepravidelné nebo příliš vysoké ozuby a jiné vlivy podkování, jako je např. připalování podkov, mohou rovněž vyvolat zánět (Ende a Isenbügel, 2006).
2.3.3. Nemoc bílé čáry
Příčinou nemoci bílé čáry jsou mechanická poškození kopyta. Narušením ochranných struktur se do vnitřku kopyt dostávají různé bakterie a plísně. V raném stadiu onemocnění je postižena kopytní stěna, bílou čáru postihují patogeny až v pokročilé fázi. Obecně lze říci, že za vznik nemoci bílé čáry může nerovnoměrné zatěžování kopyt, ať už vlivem podkování nebo jako důsledek genetických vad. Rány v rohovém pouzdře, otlaky chodidla, výskyt tzv. sukní (rozšíření spodní části kopyt) nebo zchvácení kopyt otevírá patogenům cestu k citlivé bílé čáře (Švehlová, 2006d).
2.3.4. Hniloba rohového střelu
Jeden z těch zažitějších názorů je, že hniloba vzniká na základě vystavování kopyt vlhkosti. Vezmeme-li v úvahu fakt, že ustájení koně stojí často na podestýlce znečištěné močí a trusem, je pro jejich kopyta tato kombinace zajisté velice škodlivá. Švehlová (2006c) uvádí, že je prokázáno, že kombinace moči a trusu je mnohem agresivnější než samotná moč nebo trus. Pokud způsobí narušení rohoviny v oblasti patek a střelky, dá to základ hnilobným procesům v postižené tkáni.
Jinou příčinou vzniku hniloby může být však i přesušení kopyta (zatvrdnutí a uzavření rohového střelu) nebo špatně padnoucí podkova, která svými konci příliš tlačí na střelku ze stran a způsobí její atrofii. Tím vznikne v kopytě příznivé prostředí pro množení hnilobných bakterií.
2.3.5. Kostnatění kopytních chrupavek
Pokud kopytní chrupavky fungují správně, absorbují nárazy při došlapu kopyta na zem. Jsou pružné a dovolují kopytům měnit při zatížení tvar. Kostnatění kopytních chrupavek se považuje za normální proces stárnutí organismu. Pokud je mírné a nezpůsobuje kulhání, nevyžaduje žádnou vyšší pozornost. Je-li však abnormální nebo předčasné, je to známka přetěžování. Kopytní chrupavky se dlouhodobému tlaku brání přeměnou v pevnější a odolnější tkáň. Příčinou kostnatění je tedy opakovaný či dlouhodobý tlak nebo přímé poškození chrupavky. Tyto síly mohou být vyvolány opět nepravidelným postojem končetin, nesprávnou úpravou bosých kopyt, kováním na malé či úzké podkovy nebo použitím podkov s vysokými ozuby. Zkostnatělé chrupavky brání kopytu v pohyblivosti a pružení, nehledě na to, že omezují funkci kopytního mechanismu. (Švehlová, 2006b)"

Semestrální práce z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze, předmět Základy obecné zootechniky. Přílohy tvoří 4 obrázky obalů knih, ze kterých autor čerpal.