1.

Obsah

2.

Volby

3.	Klasifikace volebních systémů

3.1	Většinový volební systém

3.1.1

Relativní většinový systém

3.1.2

Absolutní většinový systém

3.1.3

Kombinace absolutní a relativní většiny

3.1.4

Alternativní hlasování

3.2	Poměrný systém

3.2.1

Kandidátní listiny

3.2.2

Formule jediného přenosného hlasu

4.	Hodnocení volebních systémů

5.	Seznam literatury

"Relativní většinový systém (formule relativní většiny, plurality formula)
K získání mandátu zde postačí, když kandidát získá prostou většinu hlasů, tedy nejvíce ze všech kandidátů. Volby jsou tudíž vždy jednokolové – po prvním kole je vždy jasný vítěz. V tomto systému může rozhodnout pouze nepatrný rozdíl mezi vítězem a druhým v pořadí (tzn. doslova každý hlas). Takový způsob hlasování se používá ve Spojených státech a ve Velké Británii.

Absolutní většinový systém (formule absolutní většiny, majority formula)
Pro získání mandátu musí kandidát dostat většinu hlasů všech voličů, tj. nadpoloviční většinu. To je však velice náročná podmínka. Málokdy je jeden z kandidátů natolik silný, že by hned v prvním kole získal přímo mandát. Následuje tedy druhé kolo, kdy se rozhoduje mezi dvěma kandidáty, kteří v prvním kole získali největší počet hlasů. Ve druhém kole pak může zvítězit i ten kandidát, který v prvním nedostal největší počet hlasů. K takovým případům dochází často tehdy, pokud někteří kandidáti mají velice podobnou voličskou základnu nebo volební program. Po prvním kole často vyzývají kandidáti, kteří nepostoupili, své voliče a doporučují jim volit kandidáta pro ně přijatelnějšího. Volební účast ve druhém kole často bývá menší, neboť voliči nepostoupivšího kandidáta často už k volbám nejdou. „Většinové účinky“ absolutního systému jsou tedy oslabeny druhým kolem voleb, kde se mohou nanovo utkat kandidáti, když v prvním kole byl jejich rozdíl mezi ziskem hlasů minimální. Systém se používá například pro prezidentské volby ve Francii nebo pro volby do české horní komory parlamentu.

Kombinace absolutní a relativní většiny
Někdy bývají oba mechanizmy kombinovány tak, že z 1. kola postoupí větší počet kandidátů, resp. všichni, kteří dosáhli určité procentní hranice (absolutní prvek). Ve druhém kole pak opět rozhoduje prostá většina. Rozdíly ve volební účasti nebývají tak markantní. Kombinace obou systémů se uplatňuje například ve volbách do francouzského Národního shromáždění.

Alternativní hlasování
Voliči přidělují jednotlivým kandidátům své preferenční hlasy (pořadí). Pokud žádný z kandidátů nedosáhne absolutní většiny (nadpoloviční většiny prvenství), vyřazují se postupně nejslabší kandidáti (s nejmenším počtem prvenství). Jejich hlasy se následně přepočítávají a přidělují se zbylým kandidátům podle uvedených preferencí. Postup se opakuje tak dlouho, dokud některý z kandidátů nedosáhne absolutní většiny hlasů. Takový systém se často hodnotí jako „skutečně většinový“ . Používá se v Austrálii."