1.	Vlivy na účinnost výchovy

2.	Formování osobnosti dítěte

3.	Negativní emoční vztah k dítěti - autokratické, liberální a rozporné řízení

4.	Kladný emoční vztah k dítěti - silné, střední a slabé řízení

5.	Jak moc determinuje rodinná výchova budoucnost dítěte. Hledání optimální výchovy

" Při středním řízení (demokratickém způsobu výchovy) se u dětí rozvíjí svědomitost i celková stabilita osobnosti. U dítěte jsou podporovány příznivé rysy charakteru, zejména vytrvalost, sebeovládání a svědomitosti. Na dítě jsou kladeny přiměřené požadavky, je bráno jako odpovědný člen rodiny, který má také své povinnosti a jejich plnění považuje za samozřejmé. Vztahy jsou přátelské a společné činnosti se realizují v dobrém klimatu. Neužívá se přísných trestů. Dítě tudíž přijímá požadavky a povinnosti jako něco samozřejmého. Chování dětí bývá pozitivně hodnoceno již učitelkami v mateřské škole. Bývají dobrými kamarády. Dochází u nich k vyváženému sloučení momentů introverze i extraverze. Je podporována stabilita osobnosti. (pozn. Introverze – extraverze a inteligence jsou vlastnosti do značné míry získané hereditou, avšak zbývá ještě značný prostor pro jiné působící podmínky, co se týče jejich formování).

Při slabém řízení se je vztah rodičů a dítěte spíše kamarádský. Požadavky jsou nízké a kontrola jejich plnění je nedůsledná. Dítě tak svědomitě dělá jen to, k čemu je samo motivováno. V některých případech se s rodiči identifikuje natolik, že dobrovolně plní i povinnosti. Tato forma výchovy je častá v „bohémských“ rodinách.

Způsob výchovy v rodině je jen jeden z mnoha působících vlivů na jedince. Různé formy výchovy mohou v té či oné formě usnadňovat nebo naopak ztěžovat život a vývoj v dospělého člověka. Není důvod se proto domnívat, že mladiství s nepříznivým způsobem výchovy v rodině jsou osudově determinováni k nepříznivému vývoji a životu v dospělosti. U některých jedinců se v dospělosti rozvine např. svědomitost, kladné sebehodnocení, vytrvalost, odolnost k zátěži díky působení příznivých podmínek včetně vlastní aktivnosti a sebedeterminace (formování své osobnosti volbou mezi pobídkami zvenčí, mezi osobami, činnostmi, způsoby využívání času, cíli a hodnotami). Vnější podmínky a vlivy působí však pouze za předpokladu, že jedinec aktivně přijme jejich vliv, vybere si mezi informacemi a využije svých vnitřních předpokladů a dále je rozvine.

Optimální způsob výchovy je tedy možno vymezit kladným emočním vztahem k dítěti v kombinaci se středním výchovným řízením. Najít však tu správnou „střední míru“ však nebývá vždy lehké. Problém bývá i v tom, že si mnoho autokrativních dospělých myslí, že jejich způsob výchovy je ten nejlepší a nepřipouští si, že by svůj styl výchovy měli z nějakého důvodu měnit."

Seminární práce z obecné pedagogiky.