1.	Podniková logistika

1.1	Vývoj podnikové logistiky

1.2

Cíle

1.3	Podniková strategie

1.4	Logistická typologie

2.	Logistické veličiny, srovnávací a pomocné ukazatele

2.1	Ukazatele produktivity

2.2	Ukazatele hospodárnosti

3.	Strategie a plánování výroby, nákupní logistika, teorie zásob

3.1	Podniková strategie

3.2	Logistické plánování

3.3	Plánování výroby

3.4	Nákupní logistika

3.5	Rozhodování o dodavateli

3.6

Audit

3.7	Plánování potřeby materiálu

3.8	Plánování zdrojů

3.9	Funkce zásob ve výrobním procesu

3.10	Modely zásob

4.	Hodnocení dodavatelů, Outsourcing, metoda ABC

4.1	Nákupní logistika

4.2	Výběr dodavatelů

4.3	Outsourcing

4.4	ABC Analýza

5.	Řízení výroby, bod rozpojení, úzké místo, Push and pull systems, podpora výroby, vzorce kapacit...

5.1	Logistika výrobního procesu

5.2	Bod rozpojení zakázky

5.3	Material Requirements Planning – MRP

5.4	Metoda řízení úzkých míst Optimized Produktion Technology - OPT

5.5	Belastungorientierte Auftragsfreigabe BOA – Vytěžovací řízení

5.6	Tažné systémy, vztah k zákazníkovi (Pull systémy)

6.	Prostorové uspořádání výrobního systému, materiálový tok, štíhlá výroba

6.1	Prostorové uspořádání výrobního systému

6.2	Technologické uspořádání pracovišť

6.3	Předmětné uspořádání pracovišť

6.4	Technologické projektování prostorového uspořádání

6.5	Zásady uplatňované při řešení prostorového uspořádání

7.	Štíhlá výroba

7.1	Charakteristické prvky štíhlé výroby

7.2	Terminologie

7.3	Teorie omezení

7.4	Systém a principy

7.5	Kritéria optimality

8.	Logistika ve výrobě

8.1	Výrobní strategie

8.2	Nejznámější řešení

8.3	Logistické plánování termínů a kapacit

8.4	Plánování pořadí zakázek

8.5	Logistické řízení výroby

9.	Kapacitní propočty

9.1	Příprava nabídky

9.2	Propočet výrobní kapacity

9.3	Variantní propočty

9.4	Grafické metody plánování

10.	Stanovení sledu operací

10.1	Plánování „n“ prací na jednom stroji

10.2	Plánování „n“ prací na dvou strojích

11.	Logistika ve skladování

11.1	Základní rozdělení skladových systémů

11.2	Základní úkoly skladu

11.3	Balení a identifikace jako subsystém logistického řetězce

11.4	Logistika v řízení jakosti

11.5	Plánování jakosti

"PROSTOROVÉ USPOŘÁDÁNÍ VÝROBNÍHO SYSTÉMU.
Pracovní prostředky jsou tím činitelem výroby, které člověk vkládá mezi sebe a pracovní předmět za účelem dosažení účinnějšího a mnostrannějšího působení na pracovní předmět, než jakého je schopen při bezprostředním fyzickém působení na
pracovní předmět. V této souvislosti hovoříme o různých strojích, nástrojích a zařízeních, kterými lze za lidského spolupůsobení, při využití různých technologií, přetvářet pracovní předmět v část výrobku, nebo ve výrobek.
Na označení souhrnu všech pracovních prostředků strojírenského podniku se používá pojem výrobní systém, nebo starší název výrobní základna podniku.
Pracovní prostředky jsou ve strojírenském podniku určitým způsobem uspořádány a hovoříme v této souvislosti o prostorové struktuře výroby. Základním prvkem výrobního systému je pracoviště.
Pracoviště je technologicky a kapacitně určený, prostorově ohraničený a relativně samostatný pracovní prostředek, nebo soubor pracovních prostředků, který tvoří z hlediska řízení výroby základní, dále již nedělitelný prvek výrobního systému. V praxi se někdy pro označení pracoviště používá zjednodušený a nepřesný název stroj.
Výrobní úsek je tvořen soustavou několika pracovišť, které jako celek umožňují výrobu určeného souboru dílů výrobku. V praxi se někdy pro označení výrobního úseku používá také název skupina strojů.
Výrobní jednotka je tvořena soustavou několika výrobních úseků, které jako celek umožňují výrobu kompletního výrobku. V praxi se pro rozlišení různých hierarchických úrovní ve výrobním systému používá několik názvů, které nejsou přesně definovány a podle charakteru výroby mohou být použity jak pro označení výrobního úseku, tak pro označení výrobní jednotky. Jedná se o názvy: dílna, provoz, závod, podnik.
Pracovní prostředky mohou být uspořádány do výrobního systému podle principů:
• Technologického
• Předmětného
• Kombinace technologického a předmětného principu.

Technologické uspořádání pracovišť
Technologické uspořádání pracovišť se vyznačuje tím, že do výrobních úseků jsou zařazována pracoviště se stejnou, nebo blízkou technologickou charakteristikou. Výsledkem pak jsou výrobní úseky, které již svým názvem prozrazují druh technologie, která je v nich realizována. Pro strojírenskou výrobu typické názvy výrobních úseků vytvořených technologickým uspořádáním pracovišť jsou: Obrobna, Lisovna, Kovárna, Slévárna, Svařovna, Tepelné zpracování (Kalírna), Montáž, Povrchové úpravy (lakovna), Balení a expedice.

Technologické uspořádání pracovišť lze charakterizovat těmito vlastnostmi:
Výhody technologického uspořádání pracovišť:
• Malá citlivost na změny výrobního programu. Změněný výrobní program a tedy změněný postup výroby výrobků lze realizovat v technologicky uspořádaném výrobním systému, bez významnějších změn výrobního systému. Změna se především dotkne dopravy dílů mezi pracovišti.
• Snadná možnost využití volné kapacity pracovišť přijetím kooperačních prací (prací ve mzdě).
• Malá citlivost na poruchy strojů. Úkoly určené pro stroj, který je v poruše, lze snadno převést na stroj sousední, s obdobnou technologickou charakteristikou jako stroj v poruše.
• Podpora růstu kvalifikace dělníků. Soustředění dělníků vykonávajících stejnou profesi, podporuje proces vzájemného učení a zdokonalování.
• Výhodné podmínky pro zajištění údržby a oprav strojů, dané prostorovým soustředěním stejných a podobných strojů.

Nevýhody technologického uspořádání pracovišť:
• Dlouhé dopravní cesty při dopravě dílů mezi pracovišti.
• Náročnost přípravy výroby a řízení výroby
• Relativně dlouhá průběžná doba výroby.
• Velká potřeba výrobních ploch.
• Relativně velká potřeba meziskladů.
• Relativně velký objem rozpracované výroby a tím i relativně velký objem vázaných oběžných prostředků."

Práce je psaná převážně v odrážkách a obsahuje velké množství schémat a tabulek. Čistý text je na cca 70 stran.