1.	Středověká literatura na našem území

2.	Kosmova kronika česká

3.	Literatura doby Karlovy

3.1.

Legendy

3.2.	Světská lyrika

3.3.	Satira, staročeské drama

"Literatura doby Karlovy :
- Praha se stala politickým, kulturním a společenským centrem Evropy. Uměleckým slohem té doby je gotika (stavby se vzpínají vzhůru, křížová klenba, lomený oblouk).
- 1314 – pražské biskupství bylo povýšeno na arcibiskupství.
- 1348 – založena pražská univerzita (nejstarší ve střední Evropě).
- Postavena řada uměleckých památek jako Karlův most, Prašná brána, Svatovítský chrám, Karlštejn, zrekonstuovány Hradčany.
- Dochází ke zostření třídních rozporů.
- Literatura se dělí na :
Naučná – latinská – Vita Caroli (Život Karlův, autorem císař).
Česká :

a) legendy :
O svatém Prokopovi –prostý jazyk, lidový původ.
O svaté Kateřině – králova dcera Kateřina přijala křesťanství a zasnoubila se Kristu, pro křesťanství získala 50 pohanských mistrů, byla umučena; šlechtické prostředí, vy-umělkovaný jazyk.

b) světská lyrika :
Drievo sě listem odievá
Andělíku rozkochaný

c) satira, staročeské drama :
Mastičkář (drama) – je to zlomek velikonoční hry o třech Mariích, které jdou k hrobu Krista, zastavují se na tržišti, nakupují vonné masti, aby jimi potřely rány Kristovy. Hrob však najdou prázdný, Kristus vstoupil na nebesa. Zachoval se pouze výjev ze středověkého tržiště, kde mastičkář (šarlatán), jeho žena a dva pomocníci prodávají různé “léky“, vychvalují mastičkářovo umění.
- žákovská poezie (vagantská) :
Píseň veselé chudiny – je obrazem chudoby žáků, kteří nemají dostatek oblečení ani peněz, přesto jim však nechybí humor. Užívá makaronských veršů – dvojjazyčné ver-še – latina + čeština.

- sociální satira :
Podkoní a žák – forma sporu, který spolu vedou v krčmě představitelé dvou stavů. Spor končí rvačkou a vyhozením z krčmy. (žák – nemá kde bydlet, nemá peníze, ne-má dobré oblečení; podkoní – pán ho bije, spí v hnoji, málo peněz)

Hradecký rukopis – obsahuje Desatero kázanie božie (jde o formu veršovaného kázání, kritika všech stavů, které se prohřešují proti desateru, zvláště nepokradeš; nez-námý autor, straní chudině, vyhrožuje peklem a vzpourou – užívá přirovnání – “pra-covité včelky vyženou trubce z úlu“, další částí jsou Satiry o řemeslnících a konšelích (jedná se o sedm satir; autor je neznámý, kritizuje nepoctivost pekařů, řezníků, ševců, městské radní, atd.; řezníci – namáčejí maso do vody, šidí na váze a objemu a prodá-vají maso nižší kvality jako vyšší; pekaři přidávají do těsta hodně kvasnic – těsto na-bude na objemu; radní – vybírají vysoké daně). Bajka O lišce a džbánu (liška chodí hospodáři na smetanu, až ji v džbánku zůstala hlava – nekrást)."