William Shakespeare – OTHELLO

1.

Kniha

a) Téma/motiv – žárlivost, falešnost
b) Časoprostor – Benátky, Kypr, 15. století
c) literární druh – drama, psáno prozaicky
d) literární žánr – tragédie
e) kompozice
- dílo je psáno chronologicky, události a scény jsou psány v pořadí, ve kterém se staly
- 5 jednání
f) jazykové prostředky
- spisovný jazyk
- archaismy (lože), historismy (dóže), vulgarismy (ty děvko)
- užívá přirovnání, metafory
- dialogy, monology (Jago mluví o svých plánech)
- řeč postav – přímá řeč
- vsuvka (Emilie, už jdu! Je mrtvá, už nedýchá…Počkej už jdu!)
- neukončená výpověď (Othello na Jaga: „Jestli to byl…)
- Metafora – přenášení významu na základě vnější podobnosti (Othello má svou poslední řeč před smrtí: „O očích nenavyklých plakat pište, ronících nyní slzy, jako v Arábii stromy roní svou mízu“ stromy roní také jako personifikace)

"1. Kniha
a) Téma/motiv – žárlivost, falešnost
b) Časoprostor – Benátky, Kypr, 15. století
c) literární druh – drama, psáno prozaicky
d) literární žánr – tragédie
e) kompozice
- dílo je psáno chronologicky, události a scény jsou psány v pořadí, ve kterém se staly
- 5 jednání
f) jazykové prostředky
- spisovný jazyk
- archaismy (lože), historismy (dóže), vulgarismy (ty děvko)
- užívá přirovnání, metafory
- dialogy, monology (Jago mluví o svých plánech)
- řeč postav – přímá řeč
- vsuvka (Emilie, už jdu! Je mrtvá, už nedýchá…Počkej už jdu!)
- neukončená výpověď (Othello na Jaga: „Jestli to byl…)
- Metafora – přenášení významu na základě vnější podobnosti (Othello má svou poslední řeč před smrtí: „O očích nenavyklých plakat pište, ronících nyní slzy, jako v Arábii stromy roní svou mízu“ stromy roní také jako personifikace)
- Anafora – opakování jednoho slova (Ztratil jsem dobré jméno! Ztratil jsem jednou věc, která..)
- apostrofa – oslovení nepřímé osoby, oslovení neživé věci (Haló! Stráži! Lidi! Pomoc! Vražda! Vražda!)
g) postavy
Othello: vznešený pokřtěný Maur ve službách Benátek (poté velitel na Kypru), chorobná žárlivost, nadměrná důvěřivost Jagovi, oběť intrik, typický představitel pozdního humanismu, který stanul bezradně a zoufale před zcela novými formami společenského přetvářky a pokřivenosti. Přes všechnu svou šlechetnost a hrdinskost nese v sobě prostoru a důvěřivost, která hraničí se slepotou
Desdemona: dcera Brabanziova, Othellova žena, čestná, věrná, oddaná, poslušná, inteligentní kráska
Cassio: Othellův náměstek, slušný, poctivý dobrák
Bianca: Cassiova milá (z nižších vrstev)
Jago: Othellův pobočník, vášnivý intrikán, sám žárlivě podezřívá Othella z pletek s jeho ženou Emilií, závistivý (Othello dal ve služebním postupu přednost Cassiovi), nemorální, dovedně manipuluje lidmi. Shakespeare ho staví do protikladu s Othellem. Dovede své pravé sklony skrývat pod civilní maskou poctivce, dokáže výborně improvizovat
Emilie: Jagova žena, služka Desdemony, v podstatě dobrá žena, až na to, že jednou zalže Desdemoně o šátku
Roderigo: benátský šlechtic, miluje Desdemonu, začne pomáhat Jagovi
Brabanzio: pyšný senátor, otec Desdemony, nepřeje si svatby"