1.

Úvod

2.	Vymezení pojmů xenofobie a rasismu

2.1.	Pojem rasismus

2.2.	Produkty rasismu

3.	Výňatky platných právních úprav

4.	Současný stav rasové diskriminace

5.	Příklady rasismu v Evropě

5.1.

Minulost

5.2.	Současnost

6.

Závěr

"Úvod:

Sociologické výzkumy veřejného mínění naší české společnosti vykazují v porovnání s ostatními zeměmi vysoké negativní postoje vůči jiným národnostem či etnickým skupinám.
Až 85% populace přiznává negativní postoje. Co je na tom však nejvíce zajímavé, je fakt, že tyto postoje zaujímají i lidé, kteří v porovnání se západními státy, vykazují neutrální či tolerantní vztahy, a to jsou vysokoškoláci, středoškoláci, věřící lidé a lidé bez jakýchkoli osobních negativních zkušeností s cizinci.
Tuto skutečnost bychom mohli vysvětlit faktem, že česká společnost, donedávna převážně „bílá“, není výchovou ani vzděláním připravena na přijímání jakékoliv odlišnosti od „české normy“ jinak než s obavami či se zakořeněným strachem z neznámého.
Problém tkví především ve velkém nedostatku objektivních informací a z generalizovaných negativních zpráv o všem, co není naše a co nás zdánlivě či skutečně ohrožuje a právě tento nedostatek informací je hlavní příčinou rostoucí xenofobie a rasismu.
Lidé rádi prožívají svůj všední život ve světě, který znají. Ke každé novince bývají zpočátku nedůvěřiví, potřebují si ji „ohmatat“, a když zjistí, že se jim do života „hodí“, osvojí si ji, zařadí mezi věci známé. A tak je to i s novými lidmi, s nimiž se dostávají do styku. Někdy však k takovému zdomácnění nedojde. Převládne pocit, že něco či někdo do jejich světa nepatří, zůstává v něm cizí a může ho narušit nebo dokonce ohrozit.
Důvodů takového pocitu je mnoho a zdaleka ne vždy se dají racionálně vysvětlit. Snad nejdůležitějším zdrojem nedůvěry k cizímu jsou předsudky. Ty představují zvláštní komplex v podstatě nezdůvodňovaných postojů a stanovisek, které si lidé osvojují docela nenápadně pod vlivem prostředí nebo je převezmou od nějaké „autority“. Jakmile je lidem něco nějak cizí, otevírá se možnost pro vznik postoje, jehož jádrem je nedůvěra k odlišnostem a odchylkám – xenofobie (např. antisemitismus – Židé). Silnější je tento jev v případech, kdy se do situace lidí odlišných dostanou ti, kdo se skutečně liší. Klasickým případem jsou v našem prostředí Rómové a Vietnamci, prostě příslušníci jiných lidských ras či etnik. A xenofobie se proměňuje v rasismus.

Vymezení pojmů xenofobie a rasismu:

Definice sociologická a filozofická nám xenofobii charakterizuje jako strach z toho, kdo přichází z ciziny, z cizího prostředí, mimo vlastní sociální útvar. Xenofobie je spojena s velmi silným heterostereotypem (způsob posuzování jiných na základě tradice své etnické či národnostní skupiny) a také autostereotypem (způsob posuzování své vlastní etnické či národnostní skupiny).
Xenofobie je základem různých nenávistných ideologií, jako je rasismus, šovinismus, nacionalismus či fašismus. Pramení z ní pronásledování cizinců a stojí v pozadí vytváření segregovaných území.
Xenofobie vzrůstá, když se sociální útvary ocitají v sociální, ekonomické či politické krizi či v situacích velkých změn."

Tato práce obsahuje tabulky, schémata a grafy. Čistého textu v práci je cca 7,5 strany.
Některé informace obsažené v práci již nemusí být aktuální.