Klasifikace didaktických metod podle J. Maňáka, 2001

1.	Metody podle pramene poznání a typu poznatků (poznatkové) – aspekt didaktický

1.1	Metody slovní

1.1.1.

Metody monologické

1.1.2.

Metody dialogické

1.1.3.

Metody písemných prací

1.1.4.

Metody práce s knihou

1.2	Metody názorně demonstrační

1.2.1

Metody pozorování předmětů a jevů

1.2.2

Metody předvádění – předmětů, modelů, pokusů

1.2.3

Demonstrace statických obrazů

1.2.4

Projekce statická a dynamická

1.3	Metody praktické

1.3.1

Nácvik pohybových a pracovních dovedností

1.3.2

Žákovské laborování

1.3.3

Pracovní činnosti v dílnách a na pozemku

1.3.4

Grafické a výtvarné činnosti

2.	Metody z hlediska aktivity a samostatnosti žáků – aspekt psychologický

2.1	Metody sdělovací

2.2	Metody samostatné práce žáků

2.3	Metody badatelské, výzkumné

3.	Struktura metod z hlediska myšlenkových operací – aspekt logický

3.1	Postup srovnávací

3.1.1

Postup induktivní

3.1.2

Postup deduktivní

3.1.3

Postup analyticko – syntetický

3.2	Varianty metod z hlediska fází výchovně vzdělávacího procesu – aspekt procesuální

3.2.1

Metody motivační

3.2.2

Metody expoziční

3.2.3

Metody fixační

3.2.4

Metody diagnostické

3.2.5

Metody aplikační

3.3.	Varianty metod z hlediska výukových metod a prostředků – aspekt organizační

3.3.1

Kombinace metod s vyučovacími formami

3.3.2

Kombinace metod s vyučovacími pomůckami

Metody mravní výchovy ve školních podmínkách podle S. Kučerové

4.	Metody mravního uvědomování

4.1	Metody rozumové instrukce

4.1.1

Metoda požadavků

4.1.2

Metody vysvětlování

4.2	Metody citového a názorného působení

4.2.1

Metody vyvolávání a tlumení citů – sugesce, agitace, eliminace, substituce, degravace, sublimace

4.2.2

Metody přesvědčování

4.2.3

Metoda příkladu

4.3	Metody rozvoje morálního úsudku

5.	Metoda řešení mravních dilemat

6.	Metody mravní aktivity

6.1	Metody usměrňování činnosti dětí a mládeže

6.1.1

Metoda režimu

6.1.2

Metoda očekávání, projev očekávání, slib a výstraha, soutěž, závazek

6.1.3

Metoda kontroly – dozor

6.1.4

Metoda hodnocení – odměny a tresty

6.2	Metody utváření situací pro samostatnou činnost dětí a mládeže

6.2.1

Metoda prověřování úkolem nebo funkcí

6.2.2

Metoda utváření samosprávy a spolupráce se samosprávou

"Klasifikace didaktických metod podle J. Maňáka, 2001:

A. Metody podle pramene poznání a typu poznatků (poznatkové) – aspekt didaktický

I. Metody slovní

1. metody monologické – vysvětlování, přednáška
Přednáška je tradiční metoda, která systematicky vykládá tématicky ucelenou látku, zdůrazňuje vztahy, význam poznatků pro praxi. Je to metoda monologická a proto nevýhodu v nedostatku kontaktu s posluchačem. Přednáška je hlavní metodou na vysokých školách, kde by studenti měli být zralí k udržení pozornosti v trvání maximálně 90 minut. Moderní přednáška se snaží odstranit nedostatek zpětné vazby s posluchačem vkládá do monologu vyučujícího dialogické pasáže, přesně tématický ohraničené a časově omezené. Rovněž doplňuje slovní výklad předváděním názorných pomůcek. Modifikací přednášky je např. úvodní výklad v semináři, který navozuje tématicky seminární diskusi.
Vysvětlování je metoda racionální používaná k hápání příčin, souvislostí a podstaty. Předpokládá pohotovost v myšlení a pozornost při sledování učitele žákem. Vysvětlování může být součástí přednášky, výkladu i diskuse. Je náročné na komunikaci, hlavně jazykovou. Přesné užívání pojmů a odborná terminologie je průvodním rysem. Rovněž předkládání důkazů o správnosti poznatků je typickou vlastností této frekventované metody jak na základních, tak středních školách, zvláště pak na školách vysokých při odborné a vědecké komunikaci. Vysvětlování je spojeno s popisem, jako východiskem vysvětlování, např. technologů, strojařů.

2. metody dialogické – rozhovor, diskuse, dramatizace
Rozhovor je metoda založená na komunikačním partnerství, které vzniká při zkoumání, nebo sdělování informací, poznatků, zkušeností. Nejjednodušší formou je střídání otázek a odpovědí, někdy odpovědí předpokládaných, žádaných. Rozhovor může mít různou hloubku a šířku:
- učitel položí otázku a na ni opovídá jeden žák, nebo postupně další žáci
- učitel položí otázku a na ni dostane odpovědi různé od různých účastníků
- učitel položí otázku, žáci odpovídají různě, jejich odpovědi vyvolávají otázky spolužáků mezi sebou
Dialog je metoda objevující podstatu pravdy dynamickém poznávacím úsilí partnerů. Neopominutelnou vlastností této metody je rovnocenná aktivita partnerů, nebo dalších účastníků. Je-li účastníků více a tematicky se nesoustřeďuje na jeden obsah, můžeme mluvit o diskusi. V diskusi již musí být dohodnut řád, organizace a kdo ji povede, nemusí to být vždy učitel. Na středních a vysokých školách může mít diskuse několik modifikací:
- sympozium – několik účastníků přednese názor na určitý problém. Ostatní se v diskusi k předneseným názorům vyjadřují a diskuse se rozšíří na všechny účastníky, takže jsou vyjádřeny všechny názory a je třeba je uspořádat.
- debata – forma diskuse oponentů s protikladnými názory, Ostatní účastníci se přidávají na jednu, nebo druhou stranu.
- interview – jde o diskusi s odborníkem. Může jít o diskusi se zvláště vynikajícím učitelem. Účastníci předloží otázky, odborník na ně odpovídá.
- panelová diskuse, porota, kulatý stůl - skupina odborníků se sejde se zájemci o určitou problematiku. Postupně vyjadřují své názory, ostatní sledují a zasahují otázkami i vlastními názory.
Dramatizace jako metoda byla u nás velmi málo používána. Nyní se rychle rozšiřuje. V jazykovém vyučování si udržela své místo v procvičování konverzace a jazykové komunikace. Dramatizace má velký význam pro sociální komunikaci a spíše se rozvíjela v mimoškolní výchově. Známý je také spis J, A, Komenského, Škola hrou."

ZDRAVOTNĚ-SOCIÁLNÍ FAKULTA OSTRAVSKÉ UNIVERZITY