1.	Energie vody

1.1.	Vodní elektrárny

1.2.	Přečerpávací vodní elektrárny

1.3.	Přílivové elektrárny

2.	Energie vln

2.1.	Plusy a minusy vodní energie

3.	Energie větru

3.1.	Plusy a minusy větrné energie

4.	Energie Slunce

4.1.	Solární elektrárny

4.2.	Kolektorové sluneční elektrárny

4.3.	Plusy a minusy slunečních elektráren

5.	Energie Země

5.1.	Geotermální elektrárna na suchou páru

5.2.	Geotermální elektrárna na mokrou páru

5.3.	Plusy a minusy geotermální elektráren

6.	Zelená energie

6.1.	Termochemické procesy

6.2.	Biochemické přeměny

6.3.	Plusy a minusy zelené energie

7.	Tepelné elektrárny na fosilní paliva

7.1.	Plusy a minusy elektráren na fosilní paliva

8.	Jaderná energetika

8.1.	Plusy a minusy jaderné energetiky

"Jaderná energetika
První využití jaderné energie k výrobě elektrické energie se experimentálně uskutečnilo 20.12.1951 v Národní reaktorové laboratoři ARCO (USA, stát Idaho), první jaderná elektrárna byla uvedena do provozu v Obnisku u Moskvy 27.6.1954. V Československu byla spuštěna první jaderná elektrárna v Jaslovských Bohunicích u Trnavy. Největší jadernou elektrárnou na světe je s deseti jadernými reaktory o výkonu 8 814MW je Fukushima v Japonsku. V ČR jsou v provozu 2 jaderné elektrárny a to Dukovany a Temelín. Dukovany jsou vybaveny čtyřmi bloky, každý má výkon 440MW a Temelín je vybaven dvěma bloky každý o výkonu 1 000MW, tyto dvě elektrárny se podílejí na výrobě energie pro ČR 40%. První blok Dukovan byl spuštěn roku 1985 a první blok Temelína roku 2002.
Jaderná elektrárna je ve své podstatě vlastně tepelná elektrárna, která místo kotle využívá tepla jaderného reaktoru, v němž probíhá štěpení některých těžkých prvků jako například uranu nebo plutonia. Jaderné elektrárny jsou prakticky dvojího druhu, jednookruhové a dvouokruhové. U jednookruhových jaderných elektráren se pára vyrobená v jaderném reaktoru přivádí přímo do turbíny. U dvouokruhových se teplo z reaktoru odvádí teplonosnou látkou primárním okruhem do výměníku tepla, kde vzniká pára. Ta se potom odvádí sekundárním okruhem na turbínu která pohání alternátor.

Současné jaderné elektrárny používají jako štěpný materiál nejčastěji uran a to jeho obohacená varianta, ke zpomalování neutronů a současně k odvádění tepla se používá voda, která je pod zvýšeným tlakem aby se nevařila.
Palivo má podobu tablet spečeného oxidu uranu, nastrkaných do plynotěsných kovových trubiček. Z těch jsou sestaveny palivové články, kolem nichž protéká voda primárního okruhu. Celý primární okruh je uzavřen do pevné a těsné železobetonové slupky.Jakákoliv netěsnost této slupky znamená nebezpečí úniku radioaktivních látek do primárního okruhu, tato slupka taktéž chrání reaktor před nebezpečím z venku, například pádu letadla na jadernou elektrárnu.
Štěpení jádra atomu v reaktoru, jeho impulsem je interakce jádra s neutronem. Neutron nenese elektrický náboj a nemusí tedy překonávat bariéru elektrických sil. Štěpící jádro se deformuje a protahuje se, až odpudivé elektrické síly převáží a dceřiná jádra se od sebe rozdělí až rychlostí 10 000km/s. Tyto jádra o obrovské kinetické energii se srážejí s dalšími atomy, odebírají jim elektrony a tvoří z nich nové elektronové obaly. Postupně se uklidňují a jejich kinetická energie přechází až na energii kmitů atomů a molekul, tedy do formy tepelné energie."

Práce obsahuje obrázky.