1.	Úvaha první: Spor o postmodernitu

2.	Úvaha druhá: Postmoderní osobnostní vzorce

2.1.

Zevloun

2.2.

Tulák

2.3.

Turista

2.4.

Hráč

2.5.	Úvaha třetí: Postmoderní příhody těla

3.	Úvaha čtvrtá: Mezi námi neznámými

4.	Úvaha pátá: Morálka bez etiky

5.	Vlastní hodnocení

"Úvaha druhá: Postmoderní osobnostní vzorce
S rozvojem života v anonymních městských aglomeracích se objevuje problém identity. Do té doby mohl mít každý své místo v rámci komunity (vesnice, města...), kde byl zároveň uznáván do té míry, nakolik si uznání dovedl vybojovat a zároveň komunitou kontrolován. Identita začala být pro moderního člověka ztraceného v davu důležitou otázkou. Kým jsem ve své podstatě a čím se liším od ostatních? Filosofické reflexe se pohybovaly mezi identitou, kterou je nutno odhalit a identitou, kterou je nutné budovat.
Životní cestu moderního člověka lze znázornit metaforou poutníka. Moderní člověk kráčí od narození svým životem, směřujíc k naplnění svého poslání, plnému využití svého potenciálu - důslednému budování identity. Vše, co mu k tomu přispívá, je dobré a vše, co ho od tohoto cíle odvádí, je nutno zavrhnout jako nepotřebné.

Protože tato životní strategie počítá s tím:
- že si budoucnost můžeme představit v podobě dneška,
- že dnešní cíl bude stejně žádoucí i v budoucnu,
- že již vybudované a získané nepodlehne devalvaci,

nemůže být použita v době postmoderní, která se více než přímce podobá na sebe navazujícím epizodám televizního seriálu.

Postmoderní, epizodní, doba má pro budování identity závažné důsledky:
1. Jen těžko lze budovat identitu pomocí profesní pozice, když dnešní pracovní zařazení a vlastně ani samotné zaměstnání nemusí být zítra skutečností.
2. Pro budování úspěšného života je preferována absence přesně vymezené identity. Namísto vlastností pomáhajících modernímu člověku (fixní specializace, sledování jednoho cíle, ...) je dnes vyžadována spíše schopnost v případě potřeby rychle změnit zájmy, učit se nové a zapomínat již nepoužitelné.

Z. Bauman uvádí čtyři vzorce postmoderního chování. Nejsou vymožeností postmoderní doby, objevovaly se i dříve, ale jako okrajové. Teprve v době postmoderní se stávají jakousi (statistickou) normou. Nelze je úplně spojit, přesto se objevují všechny jako jednotlivé volby v různých aspektech našich životů."

Seminární práce do Sociologie - Ostravská univerzita, Filosofická fakulta, Katedra psychologie a sociální práce.