1.	Buržoové a proletáři

2.	Proletáři a komunisté

3.	Socialistická a komunistická literatura

3.1.	Reakční socialismus

3.1.1.

Feudální socialismus

3.1.2.

Maloburžoazní socialismus

3.1.3.

Německý aneb "pravý" socialismus

3.2.	Konzervativní aneb buržoazní socialismus

3.3.	Kriticko-utopický socialismus a komunismus

4.	Stanovisko komunistů k různým opozičním stranám

"II. Proletáři a komunisté

Na začátku této kapitoly je otázka: „V jakém poměru jsou komunisté k proletářům?“ Následně přichází odpověď: „Komunisté nejsou zvláštní stranou oproti jiným dělnickým stranám.“ Nikterak se neliší od proletariátu.
Hlavní rozdíl je v tom,že zastupují zájmy proletariátu bez ohledu na národnost a také, že zastupují vždy zájmy celého hnutí.
Cíl komunistů je na celém světě je stejný jako všech proletářských stran a to svržení panství buržoazie a vydobytí politické moci proletariátu. Teoretické teze komunistů jsou obecným výrazem skutečným poměrů existujícího třídního boje.
Charakteristikou komunismu není odstranění vlastnictví, ale odstranění buržoazního vlastnictví. Buržoazní soukromé vlastnictví spočívá na třídních protikladech a na vykořisťování. Autoři říkají,že cílem komunistů není odstranění maloburžoazního a malorolnického vlastnictví, jelikož tento odstranil a odstraňuje vývoj průmyslu.
Proletářova práce vytváří kapitál t.j.: „ Vlastnictví,které vykořisťuje námezdní práci, která se může rozmnožovat jen podmínkou, že plodí novou námezdní práci,aby ji vykořisťovalo.“
Kapitál je dle autorů mocí společenskou. Jestliže se kapitál přemění v kolektivní vlastnictví, změní se společenský charakter vlastnictví, tím i vlastnictví ztratí svůj třídní charakter.
V komunismu je nahromaděná práce prostředek k usnadnění života dělníků. Autoři se zamýšlejí nad přechodem od buržoazie a měšťáků nad jejich rodinným zázemím. Jejich rodinné svazky jsou o to odpornější o co velký průmysl přetrhává všechny jejich pouta."