1.

Úvod

2.

Homér

3.	Hesiodoros

4.

Solón

5.

Xenofon

6.

Platon

7.

Varron

8.

Columella

9.	Marcus Aurelius Cicero

10.	Svatý Augustin

"Vyvrcholením ekonomického myšlení antického Řecka jsou myšlenky Xenofona, Platona (oba přelom 5. a 4.st.př.n.l.) a Aristotela (4.st.př.n.l.). Ve svém spisu Oikonomikos pojednává Xenofon (žák Sókrata) o zásadách a pravidlech dobrého vedení a správy starověké otrokářské domácnosti. Vychází ze zájmů a potřeb izolované hospodářské jednotky. Obhajuje naturální hospodářství a cíl vidí v soběstačnosti. Nejvýše cení zemědělství jako nejzdravější odvětví hospodářství, fyzickou práci však mají vykonávat otroci. Řemesla a obchod nepovažoval za předmět ekonomie, protože nebyly důstojné svobodného občana. Řemeslníky a obchodníky byly v té době převážně cizinci. Z obchodu schvaloval obchod s obilím a drobný obchod, sloužící zemědělství. Jako první si uvědomil dvojakou podobu zboží (neužitečná věc pro jednoho člověka může být užitečnou věcí pro jiného). Peníze si cenil pouze jako koncentrované bohatství a nástroj směny, odsuzoval oběh peněz jako obchodního a lichvářského kapitálu. Zdůvodnil dělbu fyzické a duševní práce v závislosti na rozvoji trhu. Napsal celkem pět knih, dochovaly se pouze tři.
Názory Platona na dělbu práce v řecké demokratické společnosti na otrokářském základě byly odlišné. Ve svých dílech (Ústava, Zákony) se věnoval koncepci ideálního státu. Společnosti dělil na tři kasty, z nichž první dvě tvoří privilegovaní občané. První kastu tvoří vládci (filosofové), kteří řídí stát, vydávají zákony a pečují o výchovu děti. Druhá kasta strážců (vojáci) chrání stát a starají se o dobývání nových území. Kasta nejnižšího stavu svobodných (řemeslníci, zemědělci, drobní obchodníci) není schopna sama řídit stát a má za úkol zajistit existenční prostředky pro vyšší stavy, které musí být zbaveny všech hmotných starostí i vlastnictví hmotných statků. Každý stav má vykonávat pouze svoji povinnost. Platon pohrdal fyzickou prací, první dva privilegované stavy na ni nesměly ani pomyslet. Otroci jako nesvobodní nepatří k žádnému stavu a jsou pouze mluvícími nástroji. Pro některé myšlenky (společné ženy, děti, strava pro vládnoucí třídy) je Platon označován jako první teoretik komunismu. Definoval mechanismus, proč se mění politický systém. Důvodem je soustřeďování moci v rukou aristokracie, uchopení moci oligarchií, boj o pozemky a vlastnictví. Z tohoto boje vznikají války a revoluce. Demokracie dle Platona ústí v tyranii a autokracii.
Na myšlenky Platóna navazoval jeho žák a současně odpůrce Aristoteles, nejuniverzálnější antický myslitel. V jeho dílech (Politika, Etika Nikomachova) dosahuje ekonomické myšlení antického Řecka vrcholu. Za nejvyšší hodnotu považoval rozumovou činnost. Duševní činnost je podle něj privilegiem svobodných, zcela odděluje fyzickou práci, která je určena otrokům. Odsuzuje rozvoj obchodu i peněžního hospodářství, ale i Platonův ideál státu. Kritizoval některé jeho “komunistické” myšlenky. Za ideální považuje hospodářský systém, založený na naturálním hospodářství. Výroba má vycházet především ze spotřeby, předmětem obchodu by měly být pouze přebytky. Ve společnosti by měly převládat střední vrstvy, aby byla vyloučena krajní bída i nadměrné bohatství. Doporučoval vládu středních vrstev, která má sledovat obecný prospěch. Tak je stát chráněn před otřesy. Věnuje značnou pozornost směnnému hospodářství a změně směny zboží za směnu zprostředkovanou penězi. Věnuje se otázkám spravedlivé ceny a mzdy, které mají být takové, aby umožňovaly výrobcům důstojný život. "

Práce do kurzu Dějiny ekonomických učení.