1.

Úvod

2.	Obchodní příležitosti podniků na zahraničních trzích

3.	Kurzové riziko v mezinárodním podnikání

3.1.	Východiska měnových obchodů

3.2.	Rizika v mezinárodním podnikání

3.3.	Řízení kursového rizika

3.4.	Druhy devizových kontraktů

3.5.	Návrh optimalizace řízení devizového rizika

4.	Případová studie

4.1.	Cíl případové studie

4.2.

Zadání

4.3.

Řešení

5.

Závěr

Seznam literatury
Seznam grafů
Seznam tabulek

"3.4. Druhy devizových kontraktů
Na devizových trzích se uskutečňuje několik druhů operací, které se dělí na operace spotové (promptní) a operace termínové. Spotový kontrakt je pevný kontrakt, u něhož se úrokové nástroj (např. dluhopis), akcie, komodita a cizí měna, oceňuje současnou cenou s tím, že platba a jeho dodávka se uskuteční od dnešního dne za několik dní. Například spotová transakce s cizími měnami se vypořádá běžně druhý pracovní den po dnešním dni (T+2). Časový rozdíl mezi dnem uzavření kontraktu a dnem plnění slouží k transferu z účtu prodávajícího na účet kupujícího, tzv. vypořádání přes clearingové centrum. Spotová operace měla na světových devizových trzích ještě v osmdesátých letech přibližně 60% podíl na veškerých devizových operacích. V současné době mají již hlavní podíl termínové operace (swapové a forwardové), a to i na českém devizovém trhu. Charakteristickým znakem všech termínových operací je (na rozdíl od spotových operací), že zatímco uzavření kontraktu probíhá v přítomné době, plnění kontraktu nastává až v budoucím, předem dohodnutém termínu.
Důležitým pojmem je v devizových transakcích efektivní kurz, který se dá vyjádřit jako průměrné náklady na získání jednotky požadované měny. Do efektivního kurzu se musí započítat nejen kurz samotný, ale rovněž veškeré vedlejší náklady (např. opční prémie). Pokud uplatníme call opci na nákup/prodej měny, započítá se do efektivního kurzu strike cena, za kterou měnu koupíme, a zároveň musíme připočítat/odečíst opční prémii.
Forwardy
Nejdůležitější a zároveň nejstarší termínovou operací je forward. Obsahem velice podobné k forwardu jsou futures obchody. Hlavní rozdíl mezi forwardy a futures spočívá v tom, že futures jsou standardizovány a mohou tak být obchodovány na burzovních trzích, kdežto forwardy, pokud jde o obchodované množství měny a čas vypořádání kontraktu, standardizovány nejsou. Dohoda mezi subjekty na mimoburzovním trhu tedy může znít např. na 3 měsíce nebo třeba jen 35 dní, přičemž si obchodníci mezi sebou dohodnou částku odpovídající přesně jejich potřebám. Nejfrekventovanějším jsou forwardové operace s dobou dospělosti do jednoho roku, méně obvyklé jsou pak operace od jednoho roku do pěti let. Forwardové operace nejsou rovněž standardizovány, pokud jde o množství obchodovaných deviz, což je výhodné zejména pro subjekty z oblasti zahraničního obchodu. Futures jsou na druhou stranu standardizovány, což je při zajišťovacích obchodech paradoxně jejich největší slabina, jelikož nemusejí přesně odpovídat požadavkům zajišťujícího se (popřípadě také spekulujícího) subjektu.
Devizová forwardová operace je uskutečňována při tzv. forwardovém kursu, jehož hodnota je závislá na momentálním vývoji nabídky a poptávky. Převáženě však relativní odchylka tohoto kursu od kursu spotového odpovídá nákladům přenosu (cost of carry – v případě forwardu především úrokový diferenciál obchodovaných měn) a očekáváním budoucího vývoje měnového kurzu. Zde se však dostávám k utvářením měnových kurzů, což není náplní práce. K udání forwardového kurzu se často používají tzv. forwardové body, které nezorňují poslední číslice kurzu, tj. tříměsíční forwardové forwardové body „-200“ při spotovém kurzu 28,120 CZK/EUR dne 5.5.2007 znamenají kurz 27,920 CZK/EUR dne 5.8.2007."

Práce obsahuje tabulky a grafy.