Úvod
Teoretická část

1	Právní úprava "distančních"smluv

1.1	Charakteristika distančních smluv

1.2	Prostředky komunikace na dálku

1.3	Omezené používání

1.4	Informční povinnosti před uzavřením smlouvy

1.5	Informční povinnosti po uzavření smlouvy

1.6	Právo odstoupit od smlouvy

1.7	Omezení práva

1.8	Pochybnosti

2	Testování - teoretická část

2.1	Metodika testu

2.1.1

Výběr testovaných obchodů 10

2.1.2

Zaměření testu

2.1.3

Průběh testu

Praktická část

3	Testování - praktická část

3.1	Stanovení a rozsah kritérií

3.2	Výsledky testu

3.2.1

Výsledky jednotlivých testovaných obchodů

3.2.2

Celkové výsledky

3.2.3

Shrnutí výsledků testu

4	Testování prováděné SOS ČR

4.1	Kritéria testu prováděného v srpnu 2005

4.2	Výsledky testu prováděného v srpnu 2005

4.3	Výsledky dříve realizovaných testů

5	Osobní zkušenost

5.1	Nesnadná cesta k pračce

Závěr
Literatura
Přílohy

"2.1 Metodika testu
Musím zde zmínit, že co se týká metodiky testu a samotného průzkumu, snažila jsem se co nejvíce přiblížit testům prováděným Sdružením obrany spotřebitelů ČR. Výsledky svých testů v závěru porovnávám s výsledky ke kterým dospělo i SOS.
2.1.1 Výběr testovaných obchodů
Internetové obchody jsem vybírala nejprve podle svých zkušeností - kam nejčastěji chodím, které jsou podle mého názoru nejnavštěvovanější. Dále jsem zařazovala e-shopy o kterých jsem našla větší diskuzi na internetu, např. pod články na www.lupa.cz, www.sovavsiti.cz apod.
Vybrala jsem celkem čtyřicet obchodů, které jsem rozdělila do čtyř skupin po deseti. První skupinu tvoří obchody s různorodým zbožím. Jsou podstatně méně specializované než zbylé tři skupiny, přesto jsem se zde zaměřovala převážně na průzkum sekcí s domácími spotřebiči, konkrétně na automatické pračky.
Stejný produkt jsem vyhledávala i v další, druhé, skupině obchodů. Ty už jsou ale převážně specializované jen na domácí spotřebiče, tzv. bílé zboží.
Třetí skupinu tvoří obchody s potravinami a krmivy pro psy. V této skupině jsem však do průzkumu nemohla zahrnout kritéria týkající se odstoupení od smlouvy a záruční doby, neboť se na ně novela zákona nevztahuje. Proto v závěru uvádím dva konečné souhrnné výsledky. První zahrnující skupinu potravin a druhý shrnující tři zbývající skupiny.
Poslední, čtvrtou skupinu tvoří obchody s výpočetní technikou.
2.1.2 Zaměření testu
Test jsem zaměřila na obsah internetových stránek, zejména kontaktní údaje, obchodní podmínky či reklamační řády, vybraných subjektů nabízejících zboží či služby prostřednictvím internetu. Internetové stránky těchto podnikatelů jsem podrobila zkoumání z hlediska osmi kritérií.
Nejprve jsem sledovala splnění pěti vybraných základních informačních povinností, zakotvených v § 53 odstavec 4 občanského zákoníku, se kterými je obchodník povinen na stránkách internetového obchodu spotřebitele seznámit před uzavřením smlouvy. Jedná se o:
• obchodní jméno dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby,
• identifikační číslo obchodníka,
• poučení o právu odstoupit od smlouvy bez udání důvodu,
• náklady na dodání,
• název a hlavní charakteristiky zboží nebo služeb.
Kromě toho jsem nad rámec povinných informací v souvislosti s uzavíráním smluv přes internet testovala, zda není obchodníkem v rozporu s § 620 občanského zákoníku a § 13 zákona o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. zveřejňována kratší záruční doba než 24 měsíců.
Dále jsem se pokusila sledovat, zda obchodník ve svých obchodních podmínkách neupírá spotřebiteli právo na odstoupení od smlouvy uzavřené prostředky komunikace na dálku, pokud si zboží zákazník odebere osobně v některém z kamenných obchodů dodavatele. Domnívám se totiž, že vzhledem k uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku se jedná o nepřípustné zkracování práva spotřebitele nad rámec zákona.
Posledním pozorovaným kritériem byla přítomnost údaje o zápisu v obchodním či jiném rejstříku.
2.1.3 Průběh testu
Po vybrání testovaných obchodů jsem procházela jednotlivé internetové stránky a vyhledávala vybrané informace. Jelikož se považuji za klasického spotřebitele, věnovala jsem prohlížení stránek tolik času, kolik bych jejich prohlížením strávila jako zákona znalý zákazník. Je nutné ale podotknout, že takových spotřebitelů není moc. Bohužel jsem v některých obchodech, jejich prohledáváním a zjišťováním požadovaných informací, strávila více času než bych chtěla. Informace byly nepřehledné a někdy umístěné pod názvy, kde by je určitě nikdo nehledal. Tyto zkušenosti jsem však do svého testování již nezahrnovala. Výsledky testu každého obchodu jsem zanesla do tabulky v tabulkovém editoru.
Testovaná kritéria jsem považovala za splněná, pokud spotřebitel měl možnost získat informace ještě před odesláním objednávky (podmíněno registrací do obchodu) v plném rozsahu a v souladu se zákonem.
Kritérium jsem považovala za nesplněné v případě, kdy scházel některý z povinných údajů o totožnosti podnikatele – sídlo, identifikační číslo apod., chyběla informace o zápisu v rejstříku, obchod omezoval zákonné právo na odstoupení od smlouvy dodatečnými podmínkami, neuváděl náklady spojené s dodáním zboží, poskytoval značně malé nebo žádné informace o produktu nebo uváděl ve svých podmínkách kratší záruční dobu u spotřebního zboží než 24 měsíců. Neuváděl-li obchodník žádnou konkrétní informaci o délce záruční doby, hodnotila jsem to jako splnění kritéria. V tomto případě se totiž nejedná o informaci povinně poskytovanou a postupuje se automaticky podle ustanovení občanského zákoníku o délce záruční doby, § 620 a § 626 odstavec 3 občanského zákoníku."

Práce obsahuje tabulky a velký počet příloh, takže v čistém textu se jedná o cca 15 stran.