1.	Vnitřní trh Evropské Unie

2.	Jednotný trh a jeho pozitivní účinek

2.1.	Společný trh

2.2.	Čtyři základní ekonomické svobody

2.3.	Přijetí Bílé knihy o dokončení vnitřního trhu z roku 1985

2.4.	Cecchiniho zpráva

2.5.	Přijetí Jednotného evropského aktu (1987) jako prvního dodatku k Římské smlouvě

2.6.	Závazek vytvoření vnitřního trhu (Internal Market)

2.6.1.

Základní charakteristiky vnitřního trhu

3.	Lisabonská strategie

3.1.	Wim Kokova zpráva

3.2.	Střednědobé hodnocení Lisabonské strategie

3.2.1.

Partnerství pro růst a pracovní místa,

3.2.2.

Lisabonský akční program a Národní lisabonské programy

3.2.3.

Integrované směry pro růst a pracovní místa 2005 - 2008 a Národní program reforem

3.2.4.

Komunitární lisabonský program

3.3.	Česká republika a plnění cílů Lisabonské strategie

4.	Shrnutí problematiky

"2. JEDNOTNÝ TRH A JEHO POZITIVNÍ ÚČINEK

Odstranění překážek ekonomické spolupráce, všeobecná liberalizace hospodářských styků a vzájemné otevření národních trhů měly být zárukou, že staleté soupeření evropských národů bude nahrazeno sjednocením jejich „základních zájmů“.
Společný trh, jehož hlavní rysy měly být dokončeny za dvanáct let (do konce roku 1970), měl zavést nejen volný pohyb zboží mezi členskými zeměmi (tak je tomu v celní unii), ale také volný pohyb výrobních faktorů (pracovníků a kapitálu) a také služeb přes hranice členských zemí. Všechny osoby měly mít právo se volně pohybovat po teritoriu společného trhu nejen jako turisté, ale také jako pracovníci, s právem se tam usadit, pracovat, podnikat a žít. Měly být odstraněny také dosavadní bariéry volného pohybu služeb (např. finančních) a kapitál měl být ukládán v zemi nebo v regionu, kde se k tomu nabízely nejpříhodnější podmínky. V jazyce dokumentů Evropské unie měl vzniknout rozsáhlý hospodářský prostor otevřený pro čtyři základní ekonomické svobody: pro volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu neomezovaný hranicemi členských států. Tím měl zároveň vzniknout široký prostor pro hospodářskou soutěž mezi subjekty všech zúčastěných zemí s pozitivním účinkem na ekonomickou výkonnost integrovaného celku.
Členské státy však zůstávaly odděleny rozdílnými technickými, hygienickými, veterinárními a daňovými předpisy. Lišily se těžko srovnatelnými kvalifikačními požadavky pro vstup do mnoha profesí a zákonnými podmínkami podnikání v celé řadě oblastí. V krizovém období sedmdesátých let, kdy v západní Evropě poprvé od světové války došlo k hospodářskému poklesu, provázenému již několik desetiletí nevídanou inflací a nezaměstnaností, se přiklonily členské státy k zesílenému protekcionismu. Začaly vytvářet tedy tzv. necelní překážky vzájemnému obchodu.
Projevy nespokojenosti s nedokončeným společným trhem přicházely z mnoha stran, ať už z podnikatelské sféry či přímo z půdy Parlamentu. Členské země EHS si již na počátku 80. let uvědomily, že začínají výrazně zaostávat za USA a Japonskem. Řešením vzniklé situace byl přechod k dalšímu stadiu sjednoceného evropské trhu – k tzv. vnitřnímu trhu nebo také jednotnému trhu.
Skutečným průlomem v řešení stávající situace byly dvě události :
• Přijetí Bílé knihy o dokončení vnitřního trhu z roku 1985
• Přijetí Jednotného evropského aktu (1987) jako prvního dodatku k Římské smlouvě

Rozhodnutí skoncovat se stagnací evropského integračního procesu bylo formulováno v doporučení Evropské rady ze začátku roku 1985: dokončit vnitřní trh do konce roku 1992, vytvořit „prostor bez vnitřních hranic“ a odstranit tak bariéry, které stále ještě oddělovaly jednotlivé členské země. Evropská komise byla požádána, aby zpracovala k této otázce konkrétní program včetně časového rozvrhu. Bílá kniha pod názvem „Dokončení vnitřního trhu“ zpracovaná na základě tohoto pověření analyzovala existující stav společného trhu, příčiny pomalého postupu a předložila podrobně rozpracovaný program obsahující seznam přes 280 nových směrnic, jež bylo žádoucí přijmout a zavést pro dokončení vnitřního trhu do konce roku 1992.

Analýza obsažená v Bílé knize ukazovala, že na cestě ke skutečnému jednotnému trhu stojí zatím překážky trojího druhu:
● Materiální: překážky na hranicích mezi členskými zeměmi, většinou administrativní povahy, které bránily zcela volnému pohybu zboží i osob
● Technické: členské země se od sebe lišily různými technickými a jinými standardy, trvaly na jejich dodržování, což tříštilo společný trh a bránilo prosazování všech čtyř ekonomických svobod
● Daňové: členské země měly různé systémy nepřímého zdaňování (daně z přidané hodnoty a spotřební daně), což si vynucovalo udržování kontroly na hranicích mezi členskými státy"

Práce částečně čerpá z: http://www.mpo.cz/dokument2860.html, http://www.euroskop.cz/42404/119715/clanek/lisabonsky-proces/lisabonska-strategie-a-ceska-republika/, http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=535.