1.

Úvod

1.1.	Právnické osoby

1.1.1.

Teorie fikce

1.1.2.

Teorie reality

1.2.	Základní dělení právnických osob

2.	Obchodní společnosti

2.1.	Historický vývoj

2.2.

Znaky

2.2.1.

Název

2.2.2.

Sídlo

2.2.3.

Národnost (osobnostní statut)

2.2.4.

Majetková samostatnost

2.2.5.

Organizační struktura

2.2.6.

Vznik na základě zákona

2.2.7.

Právní subjektivita

2.2.8.

Způsobilost k právním úkonům

2.2.9.

Deliktní způsobilost

2.3.	Vybrané pojmy obchodních společností

2.3.1.

Založení a vznik

2.3.2.

Vklady a základní kapitál

2.3.3.

Ručení

2.3.4.

Přeměny

3.

Závěr

4.	Resumé (Summary)

5.	Seznam použité literatury

"2.2.7. Právní subjektivita

Právní subjektivita je jedním z právních rysů každé osoby a náleží k ní právo být nositelem, subjektem práv a povinností. Náleží každé osobě v právním slova smyslu po celou dobu její existence. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v § 18 odst. 1 umožňuje obecně právnickým osobám, tedy i obchodním společnostem, „způsobilost mít práva a povinnosti“.
Obchodním společnostem vzhledem k jejich abstraktní povaze však nejsou přiznána osobnostní práva související s lidskou přirozeností. Zatímco fyzické subjekty a právnické osoby veřejného práva mají svou právní subjektivitu vymezenou v zákonech, obchodní společnosti specificky užívají zákonů pouze jako limitního omezení spolu se základními dokumenty, které ji blíže specifikují.
„Speciální subjektivita statutární je typická pro právnické osoby soukromého práva. Statutární speciální subjektivita vyjadřuje míru autonomie soukromé vůle, limitovanou speciální subjektivitou ex lege a dávající prostor zřizovateli právnické osoby vymezit v zákonem stanoveném rámci konkrétní rozsah práv a povinností, které je oprávněna nabývat konkrétní právnická osoba (soukromého práva).“
Obchodní společnosti jsou rovnoprávnými subjekty s fyzickými osobami v občanskoprávních vztazích, neexistuje mezi nimi vztah nadřízenosti a podřízenosti. Nikdo nemůže druhému jednostranným úkonem vnutit nějakou povinnost. Rovnost fyzických a právnických osob je zřejmá i v obchodně-právních vztazích, když podnikatelem může být jak fyzická, tak i právnická osoba. Obě mají stejné právní postavení.
„Historie obchodních společností, které jsou a zjevně se stávají stále více pupkem sociálně ekonomického vývoje světa, ukazuje rozpor tendencí sledovaných obchodními společnostmi z období ekonomiky počátku kapitalistického systému. Adam Smith ve své bibli kapitalismu volné soutěže Bohatství národů chápal obchodní společnosti jako faktory, které jsou v rozporu a protikladné soutěžním silám trhu, a považoval je v tomto směru za negativní jev kapitalistické společnosti. V Této souvislosti prohlásil: „Všechny korporace byly založeny a všechny příslušné zákony byly přijaty proto, aby zabránily snižování cen vyvolanému díky volné soutěži, která k tomuto snižování nevyhnutelně vede.“
Zatímco na jedné straně ideálem protagonistů kapitalismu volné soutěže bylo individuální podnikání, odehrávající se v místních podmínkách, rozhodování realizované rovněž na lokální úrovni a demokratickou formou, na druhé straně velké obchodní společnosti praktikovaly tendence zcela opačné, které přerostly v proces v současné době nazývaná globalizace. Boj o omezení právní subjektivity je občanskou společností pomalu, ale jistě prohráván a s ubývajícím počtem surovin na planetě Zemi lze očekávat, že všem druhům obchodních společností bude přiznáváno stále více práv a okolní situace se jim bude stále víc přizpůsobovat. Nezbývá než doufat, než tato práva budou doprovázena i větší měrou odpovědnosti.
„Lidé již neovládají obchodní společnosti, nýbrž obchodní společnosti ovládají lidi.“"