1.

Úvod

2.Dějiny města

3.	Městský znak

"Pernštejnové patřili v 15. a 16. století mezi nejbohatší šlechtu Českého království a byli ověnčeni vysokými tituly, jako např. nejvyšší hofmistr Království českého aj. Pardubické panství se rozkládalo na cestě mezi Prahou a dalšími statky na Moravě. Jeho poloha byla jedním z důvodů, proč se Vilém o Pardubice zajímal. Během svého života připojil k městu okolní městečka a vesnice, takže v době jeho smrti roku 1521 se pardubické panství zdvojnásobilo. Stalo se hospodářsky prosperujícím celkem, jehož hlavním odvětvím bylo rybníkářství. Na konci pernštejnské éry se zde nacházelo přibližně 230 rybníků. Nehynoucí zásluhu získal Vilém vybudováním rodového sídla v Pardubicích, které mělo na svou dobu jedinečný fortifikační systém. V prvních letech 16. století se z Pardubic stalo skutečné město, a to i přes velký požár v roce 1507. Město pak obnovil stavitel mistr Paul. V roce 1507 rozdělil Vilém majetek mezi své syny Jana a Vojtěcha, po jeho smrti se stal novým majitelem Pardubic starší Vojtěch. Také on pokračoval ve stejné politice jako jeho otec. Pardubice získaly právo várečné, hrdelní aj. Roku 1534 Vojtěch umírá a panství se ujímá mladší syn Viléma Jan. V roce 1538 postihl Pardubice další ničivý požár, při němž shořela většina měšťanských domů i Zelená brána. Město znovu vystavěl mistr Jiřík z Olomouce (tentokráte kamenné – podoba historického jádra je prakticky totožná se současným stavem). Jan (označovaný též někdy přídomkem “bohatý”) se na sklonku svého života zadlužil a svým dědicům – Jaroslavovi, Vratislavovi a Vojtěchovi – zanechal panství značně zadlužené. Po jeho smrti v roce 1548 převzal panství jeho syn Jaroslav, jenž trávil většinu času službou na dvoře krále Ferdinanda I. Jako královský komoří. Na řešení problémů na zdejším panství se mu nedostávalo času, proto ustanovil správcem všech rodových statků svého bratra Vojtěcha. Jaroslav byl nakonec nucen v roce 1558 vyjednávat o prodeji Pardubic s králem Ferdinandem I., který chtěl získat město pro svého syna Maxmiliána. Jaroslav tedy prodal Pardubice za 400 000 kop grošů míšeňských. Jeho smrt ve stejný rok (1560), kdy město prodal, je téměř symbolická, neboť tím zde končí jedno z nejvýznamnějších období pardubické historie.
Pardubice se od roku 1560 staly komorním městem Habsburků. Za války třicetileté sloužily Pardubice jako hlavní císařská pevnost východních Čech a město se stalo dočasným domovem saského vojska knížete Jana Jindřicha, městem procházely pluky Poláků, Chorvatů, Francouzů aj. Roku 1639 obléhal Pardubice švédský generál Johann Banér, ale město se ubránilo. Nebylo dobyto ani o čtyři roky později vojevůdcem Lennartem Torstensonem, bylo však značně poškozeno. Při druhém Torstensonově útoku Pardubice vyhořely, stejně tak i Kunětická Hora.Obyvatel přežilo 300 z více než desetinásobného počtu.
Město se začalo probouzet k novému až za vlády Leopolda I., který je osobně navštívil v roce 1680. Podepsal zde známý patent, který znamenal úlevu z roboty. Na počátku vlády Marie Terezie, na samém prahu válek s pruským králem Friedrichem II., roku 1741 Pardubice obsadil pruský generál Kalkstein. O tři roky později se ve městě znovu usadila pruská posádka a zcela jej vydrancovala. Osvícenský absolutismus se za Marie Terezie a Josefa II. "