Úvod

1.	Mezopotámie - stručný přehled dějin

2.	Mezopotámie - svět bohů a démonů

3, Vznik náboženství a představy o „nebi“

4.	Hlavní trojice bohů

5.	Trojice astrálních bohů

6.	Političtí bozi – Marduk a Aššur

7.	Ostatní bozi a bohyně

8.

Démoni

9.	Mezopotámie - život po životě

10.	Egypt – posmrtný život v představách starých Egypťanů

11.	Závěr - srovnání víry v posmrtný život v Egyptě a Mezopotámii

"Kromě bájí, jako je sestup Innany do podsvětí, nemáme o rozhodování záhrobního soudu v klínopisných pramenech mnoho svědectví. – Tabulka uložená v Puškinově muzeu v Moskvě, do níž je vyryta elegická záhrobní píseň, která líčí boha Slunce – Uta jako soudce, a dále mluví o bohu Měsíce – Nannarovi, který vždy třicátého dne své pouti sestoupí do podsvětí a určuje tu osudy zemřelých.

POHŘEB

Zajištění posmrtného klidu vyžadovalo provedení určitého obřadu s tělem zesnulého. Do domu smrti přišly plačky odkvílet nezbytný nářek, truchlící si trhali oděv, cuchali vlasy a vousy a dokonce se i zraňovali na těle. Kněží hráli na hudební nástroje a připravovali pohřeb.
Mrtvola byla buď spálena, nebo zabalena do rákosové rohože – zemřel-li chudý člověk, nebo uložena do hliněné rakve, případně do hrobu vyzděného ze střepů a cihel, na místě vyhrazeném pro mrtvé - na nezastavěných plochách mezi domy nebo u městské hradby. S sebou zemřelému dali několik osobních drobností, trochu potravy a pití a pak na něj navršili hlínu.
Králové a mocní byli pohřbíváni okázale, se zbrojí, zbraněmi, oblíbenými šperky, pokrmy a číšemi. Někteří panovníci byli uloženi do kamenných hrobek a velkých sarkofágů.
Ve starší době sumerské docházelo při pohřbu vladaře i k lidským obětem. S vladařem byli – po požití drog – za živa pohřbeni členové jeho dvora, palácová stráž, služebnictvo, hudebníci s nástroji, vozatajové s vozy a přípřeží a pod…, jak ukázaly nálezy na královském pohřebišti v Uru. Zatím je tento nález však spíše ojedinělý, podobný se našel jedině v Kiši. O nebožtíkovi pohřbeném s manželkou, dcerou, konkubínou a služebníky se mluví i v epos o Gilgamešovi.
Ke smutečním obřadům za chudé i bohaté patřilo i provádění obětí na hrobě, při nichž kněží poráželi zvířata a vylévali nápoje s prosbou za vlídné přijetí duše zemřelého bohy. Aby všechny tyto úkony a dary nezůstaly bez odezvy, bylo přísně zakázáno rušit klid zemřelých, otvírat hroby a krást obsah. U královských hrobek toto však zůstalo jen málokdy splněno, neboť právě tyto byly při dobytí města nejdříve otvírány a pleněny s vidinou bohaté kořisti, která přehlušila strach z božího trestu.
V Mezopotámii se našlo také jen velmi málo náhrobních pomníků. Nápisy na nich žádají kolemjdoucí, aby je neničil, uvidí-li je zašlé, má je obnovit a zajistit si tak dostatek vody v záhrobí."

Práce obsahuje velké množství citací.