1.	Multikulturní výchova

2.

Rozhovor

"Ve své třídě (6. ročník) , mám 3 žáky pocházejících z různých etnik. A proto jsem si pro svoji práci zvolila rozhovor právě s těmito žáky. Aby se tito žáci necítili trapně a neměli nepříjemný pocit. Připravila jsem si jednodenní projekt s názvem „ Děti žluté, černé, bílé.“
Cílem projektu bylo poznat život a zvyklosti jiných národnostních skupin, vést k pochopení, že každý člověk je lidská bytost se stejnými právy na život, stejnými povinnostmi , lidé jsou si rovni, nikdo není bezcenný a nikdo není víc, než ostatní.Využila jsem k tomu začlenění průřezového tématu Multikulturní výchovy.
Žáci pracovali ve třech skupinách. V každé skupině pracoval i žák jiného etnika a vyhledávali informace, zajímavosti o jejich kultuře, národnosti atd.
Celý den jsme pracovali ve své kmenové učebně a využívali učebnu PC hned vedle naší třídy.
V závěru výuky jsme si sedli na koberec ve třídě, žáci si předali informace a připravili jsme si dotazy na naše spolužáky, kteří pocházejí:
Kája Nguyen – Vietnamec
Markéta Lazoková – Romka
Olga Tomčik - Ukrajinka

Kája: 12 let, narodil se v České republice, oba rodiče se narodili ve Vietnamu do České republiky přišli těsně před revoluci a pracovali v továrnách.
Markéta – 13 let, narodila se v České republice, rodiče se přistěhovali ze Slovenska. Otec pracuje jako pomocný zedník, matka je na mateřské dovolené.
Olga – narodila se v Ukrajině stejně jako její rodiče. Otec sem přišel za prací a později se přistěhovala i matka s dcerou.
Otázky a odpovědi:
Otázku pro Káju: Jak se jmenuje tvoje maminka Kájo.
Odpověď: Maminka se jmenuje Lan a vůbec nemluví česky. Taky jí nechutnají česká jídla. Hrozně se jí stýská po Vietnamu, ale já s bráchou a taťkou se už vrátit nechceme. Narodil jsem se tady a tady to je můj domov. Ve Vietnamu jsem nikdy nebyl.
A co tvoje maminka Markéto jak se jmenuje?
Moje mamča se jmenuje Monika. Je tady spokojená. Teď je doma a stará se o sestru Sylvu, které jsou tři roky.
Olgo a jak se jmenuje tvoje maminka?
Moje maminka se jmenuje Nátálie a učí angličtinu. Hrozně ráda vaří boršč, ale nám s bráchou moc nechutná.
Kájo, kde pracuje tatínek?
Taťka nejdřív byl prodavačem ve stánku, ale toho moc nebavilo a tak teď máme hernu a restauraci.
Olga:
Můj táta je inženýr, ale tady pracuje na stavbě jako dělník, moc ho to nebaví a často doma nadává. Mamka si udělala zkoušky a tak může teď učit, ale má problémy s češtinou a moc jí nerozumí.
Markéta:
táta pracuje jako pomocný dělník na stavbě. Z práce chodí večer a je hrozně utahanej, moc ho nevidíme, ale aspoň máme peníze na jídlo.
Kájo, viděl si už někdy svoji babičku a dědu, když jsi ještě nebyl ve Vietnamu?
Ano na fotce, ale já mám náhradní babičku jmenuje se Anna Halfarová a mluví se mnou česky a odpoledne, když přijdu ze školy, tak se mnou píše úkoly a pomáhá mi s přípravou na další den. Babičce a dědovi ve Vietnamu posíláme peníze, aby měli z čeho žít. Táta tvrdí, že jsou chudí.
Olgo, a věděla jsi o životě v České republice dřív než jste se přistěhovali?
Něco jsem už věděla, mamka mi o tom povídala, hledali jsme v mapách a v encyklopediích, stejně jako vy dneska ve škole. Taky od známých, kteří v Česku pracovali, ale stejně se mi pořád stýská. Já jsem svoji babičku a dědu neviděla už spoustu let a hrozně ráda bych je chtěla ještě někdy navštívit. Taky kamarádky z vesnice a ze školy.
A co Markéto ty, kdy jsi navštívila svoji babičku?
Já babičku a dědu navštěvuji pořád oni bydlí ve stejném domě jako my. Přistěhovali se za námi ze Slovenska i teta se strejdou a s dětmi. Hrozně rádi si hrajeme na dvoře. Fajn je, když přijede ještě další strejda s tetou. Mám kamarády i mezi gádži."

Subjektivní a velmi individuální text.