1.	Nákup jako základní podniková funkce

1.1	Charakteristika podnikové funkce nákupu

1.2	Objekty a formy nákupu

2.	Řízení podnikové funkce nákupu

2.1	Plánování nákupu

2.1.1

Fáze analýz pro efektivní nákup

2.1.2

Cíle nákupu

2.1.3

Cíle ovlivňující nákup podniku

2.2	Organizace nákupu

2.3	Vedení nákupních skupin

2.4	Kontrola nákupu

“ 2.1.3. Cíle ovlivňující nákup podniku

Určují směr plánovaných opatření a slouží současně jako vůdčí hodnota v příslušném útvaru.

Cíle zastávají funkci:
- identifikační,
- výběrovou,
- popisnou,
- hodnotící.

Důležitým základem rozhodovacího procesu je identifikace problému. Ta je možná po stanovení rozdílu mezi plánovaným a skutečným stavem, tj. identifikační funkce. Rozhodovací proces je také založen na na předpokladu existence více alternativ řešení. Cíle slouží tedy k ohraničení prostoru pro možná řešení a zavedení určitých opatření nutných k dosažení cíle, tj. funkce výběru. Jako kritérium hodnocení uskutečněných opatření slouží stanovené cíle, tj. funkce hodnotící.

Stanovené cíle jsou východiskem pro definování nákupní strategie, která zahrnuje čtyři zákl. fáze:
- průzkumnou,
- analytickou
- predikční
- projekční

Musí vykazovat některé obecně platné strategické rysy, jako je:
- dlouhodobý časový horizont,
- logická posloupnost kroků,
- zaměření na určité vybrané činnosti podniku při porovnání jejich nákladových aspektů se zdrojovými možnostmi,
- odpovědnost top managementu za její konečné znění a realizaci.

Nákupní strategie má čtyři základní části:
- materiálovou strategii,
- strategii nákupu informačních systémů a nákupního marketingu
- strategii řízení zásob,
- strategii dodavatelsko-odběratelských vztahů.

2.2 Organizace nákupu

Při řešení organizace nákupu v podniku je nutné hledat a činit správná rozhodnutí zaměřená zejména na:
- pojetí funkce nákupu,
- míru a formu centralizace, případně decentralizace,
- umístění a ekonomické postavení nákupního oddělení v organizační struktuře podniku,
- vnitřní dělbu práce,
- řešení vztahů k ostatním vnitropodnikovým útvarům.

Je mnoho obecných možností, jak organizovat nákup v podniku. Vždy je ovšem nutné uplatňovat zásadu vyloučení dvou extrémů a to mechanické přejímání cizích vzorů bez tvůrčí aplikace a přizpůsobení konkrétním podmínkám a neochota brát zřetel na zkušenosti jiných. Doporučuje se hledat vhodný kompromis. Využívat zkušenosti a osvědčená řešení jiných pouze s aplikací, která bere v potaz konkrétní specifika.

Je nezbytné dbát na zajištění operativní i koncepční harmonizace aktivit článků v informačním a rozhodovacím řetězci:
marketing na výstupu → tvorba nabídky (výrobku) → nákup → řízení výroby → řízení kvality → prodej. Kromě toku informací směrem k výstupu je nutné zabezpečit i zpětnou vazbu."