1.	Kritický realismus ve světové literatuře 19. století

1.1	Předpoklady vzniku realismu

1.2

Znaky

1.3	Typické žánry

2.	Ruský realismus

2.1	Nikolav Vasiljevič Gogol

2.2	Fjodor Michlajovič Dostojevskij

2.3	Lev Nikolajevič Tolstoj

2.4	Anton Pavlovič Čechov

3.	Anglický realismus

3.1	Charles Dickens

3.2	William Makepeace Thackeray

4.	Francouzský realismus

4.1	Gustav Flaubert

4.2	Honoré de Balzac

5.	Polský realismus

5.1	Henryk Sienkiewicz

6.	Ostatní autoři žijící v této době

6.1

Francie

6.1.1

Jules Verne

6.2

Německo

6.2.1

Karel May

6.3

Anglie

6.3.1

R. L. Stevenson

6.3.2

Lewis Caroll

7	Naturalismus

7.1	Guy de Maupasant

7.2	Emile Zola

“Kritický realismus ve světové literatuře 19. století
Autoři se zaměřují na kritiku společenskou, poměry. Směrem je naturalismus. Realismus jako směr má předchůdce, kteří tvořili v Anglii v 18. století (Daniel Defoe, Johanthan Swith, Henry Fielding). Samotný kritický realismus se rozvíjí v Anglii, Francii, Rusku ale i Německu, Polsku a severských zemí.
Od pojmu kritický realismus je nutno odlišit realismus jako takový.
Kritický realismus je umělecký směr.
Realismus = určitě tendence přiblížit skutečnost, tato tendence se objevuje od starověku.


Předpoklady vzniku realismu:
o Sílí důvěra v rozum, ve smyslové poznání
o Rozvíjí se přírodní vědy (Darwin publikuje evoluční teorie, mikrobilologie – Pateur)
o Průmysl a věda, filosofie a společenské vědy, vzniká sociologie, pozitivismus,
o Vzniká marxismus – zkoumal tehdejší společnost, ekonomiku, hlásal násilnou změnu společenských poměrů

Znaky:
• Realisté usilují o přesná a všestranné studium života ve všech jeho projevech
• Mnozí věřili, že lidská existence je podmíněna = determinována vnějšími okolnostmi, jako je výchova, dědičnost, rasa, tomuto podléhali naturalisté
,, Ctnost a neřest jsou stejně produktem jako cukr a vitryol.“
• Realisté sledují hrdinu ve vývoji
• Zpodobňují člověka průměrného, jeho životní prostředí
• Usilují k objektivnímu přístupu k lásce, autor není v díle přímo účastněn, vyjadřuje své postoje formou hrdiny a prostředí
• Neunikají do minulosti, zajímá je spíše současnost, pokud jdou do minulosti, hledají nějakou souvislost, nebo-li paralelu mezi minulostí a současností
• Místo individuálních odlišností si všímají toho, co je společné určité skupině lidí
• Realisté upozorňují na křivdy společnosti, hledají možnost nápravy
,,Román má být zrcadlem společnosti.“
• Důraz na detail, zároveň realitu popisují NEKOPÍRUJÍ
• Popisy a charakteristiky upozorňují na charakter člověka = popis je funkční
• Hlavními tématy je svár vášní a rozumu, sociální křivda plynoucí z bídy, národnostní útisk, kritika toho, že člověk je posuzován podle majetku, touha po vzestupu
• Typizace = literární hrdina je vykreslen tak, aby ztělesňoval podstatné rysy člověka v konkrétním historicky určitém společenském prostředí. Postava na konec přestavuje celou společenskou skupinu

Typické žánry:
o Román nebo povídka
o Románová kronika
o Románový cyklus
o Románová epopej
o V poezii se realismus příliš neobjevuje

Ruský realismus
Nikolav Vasiljevič GOGOL 1809 – 1852
Pocházel z Ukrajiny, chtěl být profesorem historie, po úspěchu své prvotiny se věnoval pouze literatuře. Často pobýval v cizině. Hluboce věřící člověk. ke konci života propadl náboženskému fanatismu a začal zatracovat svoji tvorbu, přestává být kritický a údajně spálí druhý díl Mrtvých duší.
Znaky tvorby: zobrazuje ruskou společnost a dívá se na rusko kriticky a s nadhledem, kritizuje birokratismus, za peníze lze dosáhnout mnohého, jako peníze křiví charakter lidí, jak jsou do pozadí zatlačovány duchovní hodnoty. Vynikající satirik, vysmívá se úředníčkům, hloupým statkářům, hlupákům. V některých povídkách se prolíná realismus a fantastické prvky.
Revizor – příběh o falešném revizorovi, děj se odehrává v ospalém městečku v Rusku, tamější úředníci se dozví, že má přijet revize z Petrohradu a propukne zmatek, všichni mají špatné svědomí, brali úplatky, zanedbávali sou práci, každý na každého něco ví. V místním hotelu žije Chlestakov – žije na dluh, je všem podezřelý a je omylem považován za revizora, nakonec všichni začnou Chlestakovi nabízet úplatky, zvát na hostiny a on toho začne využívat. Nakonec mu Hejtman nabídne ruku své dcery a Chlestakov se rozhodne náhle odjet, nakonec vyjde najevo, že Chlestakov je podvodník a v tom přichází zpráva, že přichází ten prvý revizor.
Mrtvé duše – svědectví o ruském venkovu, o jeho bídě, zaostalosti, nevolnictví. Hlavní hrdinou je Čičikov a chce zbohatnout a dostane nápad kupovat mrtvé duše – tzn. mrtvé nevolníky, za něž museli statkáři platiti daně, nákupem těchto mrtvých nevolníků se chtěl pořídit půjčku a za ní si chtěl koupit půdu v odlehlých oblastech, za ty peníze by si koupil skutečné nevolníky, ale vše vyjde najevo a Čičikov ztrácí své postavení a vliv."