1.	Mentální reprezentace

2.	Poznávací procesy jako ústřední téma kognitivní psychologie

3.	Vymezení pojmu “mentální reprezentace”(MR)

3.1	Analogová a digitální forma reprezentace

3.2	Mentální reprezentace a paměť

4.	Analogově digitální neformální mentální reprezentace MR pro oddech i zábavu i poznání.

"- vymezení pojmu “mentální reprezentace”(MR)
Jak již bylo naznačeno, MRí se rozumí na nejobecnější úrovni informace, jež zastupuje v mysli určitý aspekt vnitřního či vnějšího světa, se kterou je možné dále operovat, a na základě těchto operací organismus konstruuje model světa, ve kterém se pohybuje. Přesto existuje bezpočet definicí “mentální reprezentace” a jejich vzájemná slučitelnost je obtížná pro odlišná východiska, jednotlivými autory při vymezení pojmu preferována.
Hartl ve svém psychologickém slovníku uvádí následující tři příklady rozdílného chápání MR.
1) Výsledek kódování informací v reprezentačním systému psychiky.
2) Výsledek vyšších poznávacích procesů, tj. procesů, jejichž nástrojem je symbolický systém.
3) Obsah, který je reprezentačními či symbolickými procesy nesen.
Kognitivní vědci rozlišují různé formy, druhy, mody projevu a úrovně MR. Pomocí těchto kategorií můžeme pojem mentální reprezentace přesněji vymezit. Všechny koncepty MR mají také určité společné vlastnosti. Mezi ně patří dle M. Sedlákové:
1. Emergentní charakter, (emergence je zajišťována zvláště paralelními distribučními procesy, její účast se zvažuje např. při vzniku prototypů) – což znamená, že informace získávané při procesech poznávání mají jedinečný charakter.
2. Rekurzivní charakter, jenž je podmíněn intencionalitou psychických obsahů. Díky schopnosti lidského vědomí soustředit se na určitý cíl může člověk reflektovat svou reflexi, tzv. myslet o svém myšlení. Výsledkem rekurzivního charakteru MR je ustavení jednotlivých jejích úrovní.
3. Mapování. Subjekt např. strukturuje své okolí pomocí symbolického systému.
4. Dimenzionalita, schopnost vytvářet dimenze je podmíněna strukturací obsahu informace pomocí proposičního kódu (např. jazykově zpracovaný odraz skutečnosti). Každá dimenze je utvářena v závislosti na počtu argumentů n-místného predikátu. Zatím jsou ve vývoji poznávacích procesů rozpracovány čtyři dimenze (jednodimenzionální pojem – “krásný”, dvoudim. “větší než”, třídim. “koupit” – někdo koupil něco od někoho, čtyřdimenzionální pojem může být kompozice binárních operací typu a(b+c) = d, nebo propozice: Fady dostane od Šipuly zápočet za mentální reprezentaci).

Zatímco mapování se týká reprezentující i reprezentované oblasti, ostatní vlastnosti (rekurzivní a emergentní charakter spolu s dimenzionalitou) jsou vlastnosti především reprezentující oblasti.
Základní klasifikace forem MR vychází z třídění forem externí reprezentace, která odpovídá klasifikaci symbolických procesů. Jedná se o:
1) jednoduché formy reprezentace (imaginativní, propoziční případně konceptuální povahy);
2) složitější smíšené formy (schémata, scénáře, rámce a mentální modely).
Kognitivní psychologie vypracovala také řadu druhů MR a to především na základě třídění MR na:
1) dispoziční (MR na úrovni paměti, jež je dále podle obsahu členěna na sémantickou, epizodickou, ikonickou, lexikální a konceptuální, a podle způsobu uložení a vybavení paměťových obsahů na deklarativní a procedurální)
2) MR aktuálně se prezentující ve vědomí.
U každého z těchto druhů jsou rozlišovány dva mody projevu MR a to explicitní a implicitní. Tyto druhy ještě nejsou trvale vymezeny, mezi psychology stále probíhá diskuse o relevanci a povaze jednotlivých druhů."