1.

Středověk

1.1.	Křesťanství

1.2.	Středověká filosofie

1.3.	Jednotlivé etapy středověku

1.4.	Středověké univerzity

2.	Osobnost Tomáše Akvinského

2.1.

Biografie

3.	Přínos Tomáše Akvinského pro středověkou filosofii

3.1.	Filosofická díla

3.1.1.

Suma proti pohanům

3.1.2.

O boží moci

3.1.3.

Suma theologická

4.	Přínos Tomáše Akvinského pro dnešní filosofii

4.1.	Společnost Tomáše Akvinského

"IV. Přínos Tomáše Akvinského pro dnešní filosofii
Avšak ani po své kanonizaci se Tomáš Akvinský mezi katolíky theology netěšil takové vážnosti, jaké se těší po převážnou část našeho století. Jeho dílo bylo sice vždy předmětem studia a obdivu mezi učenci dominikánského řádu, k němuž příslušel. Ale oficiálním theologem celé římsko – katolické církve ho učinila teprve v 19.století encyklika papeže Lva XIII. Na základě Tomášova učení byl vytvořen seznam čtyřiadvaceti tezí, jež mají být na katolických školách považovány za spolehlivé a nepochybné. Odborní filosofové čtou dnes Tomáše Akvinského poměrně málo. Jak na kontinentálních, tak i na anglo-amerických filosofických pracoviští se mu věnuje mnohem menší pozornost než méně významným myslitelům, jako je Berkeley nebo Hegel. Akvinský je ovšem stále předmětem rozsáhlého studia v theologických kolejích a ve filosofických kursech církevních účilišť. Zdá se nicméně, že po druhém vatikánském koncilu Akvinský ztratil část obliby, již se dříve těšil v církevních kruzích, v seznamech povinné četby pro budoucí kněze byl nahrazen módnějšími autory, o nichž se předpokládá, že mají pro současnou dobu větší význam.
Od Descartových dob byla pozornost filosofů soustředěna na teorii poznání. Zájem Tomáše Akvinského o teorii poznání byl malý. Předpoklady podescartovské filosofie byly často kritizovány, např. Marxem a Freudem. Avšak teprve v naší době byly definitivně vyvráceny na půdě filosofa Ludvíka Wittgensteina. Není náhodou, že řada představitelů, kteří v posledních letech píší s uznáním o Tomášovi Akvinském jsou z řad bývalých žáku Wittgensteina. A je tu ještě jedna změna ve způsobu filosofického myšlení, jež v nedávné době odstranila jednu z překážek bránících v ocenění Akvisnkého přínosu v oboru morální filosofie. Filosofové předchozí generace odlišovali přísně morálku a etiku. Morálka se týkala otázek „ prvního řádu“, to znamená otázek, co je dobré a co je špatné, jak se takové otázky zodpoví, to ovlivňuje naše rozhodování o tom, co máme a nemáme dělat. Je cizoložství vždy špatné? Mám být odpůrcem povinné vojenské služby? Etika byla chápána jako disciplína „ druhého řádu“, zabývající se logikou morálního uvažování. Jaké logické vztahy existují – pokud to vůbec nějaké jsou – mezi výroky a faktech a výroky o hodnotách a povinnostech? Co je charakteristické pro morální soudy? Považujeme-li se za legitimní obor morálního filosofa jen etika, pak ovšem lze autora jako Tomáše Akvinského, který nerozlišuje přesně mezi morálkou a etikou, zřejmě snadno odbýt. Ve zcela nedávné době se však filosofové začali zajímat o obsahovou stránku morálních otázek téměř stejně, jako jejich středověcí předchůdci. Dnes vidíme, že dokonce někdejší prominentní stoupenci staršího požadavku přísného rozlišování mezi etikou a morálkou píší o otázkách „ prvního řádu“ , jako je dovolenost potratu nebo oprávněnost lži, se stejným zaujetím, s jakým kdysi Tomáš psal o morální nepřístupnosti lichvy či o podmínkách spravedlivé války."

Práce má podobu málo členěného textu. Obsahuje fotografii. Částečně čerpá z: http://members.tripod.com/~Rafangel/TOMAS.HTM.