1.	Pojem a obecné otázky

2.	Jednotlivé typy pramenů práva

3.	Normativní právní akty

"2. JEDNOTLIVÉ TYPY PRAMENŮ PRÁVA
- vnější formy práva:
a) právní obyčeje
b) soudní a správní precedenty
c) normativní právní akty
d) normativní smlouvy
- je zde obsaženo jak hledisko pozitivistické, tak historické. V jejich rámci lze vydělit ty, jejichž vyjádřením je právní akt: NPA, SASP, NS – jsou výsledkem činnosti státu
- druhou skupinu tvoří právní obyčeje – forma a donucení splývají; formálním vyjádřením je sankcionování
- Normativní právní akt - státem vytvořená a uznaná forma práva. Jeho prostřednictvím se stanoví nebo zruší právní normy. Je spojen s možností užití státního donucení (všeobecná právní síla právních norem).
- Soudní a správní precedent – výsledek činnosti státního orgánu, také nazýván soudcovských právem (aplikační proces). Pramenem práva je individuální právní akt. Princip zachování precedentů – soudce má ve svém rozhodnutí vždy respektovat předchozí rozsudky orgánu vyššího nebo stejného stupně. Princip hledání rozdílů – hlavní metoda soudcovského práva; hledání toho, co se liší v předchozím rozhodnutí kvůli upřesnění, doplnění apod. Konkretizace soudem nebo správním orgánem spojována s realizační normotvorbou.
- Právní obyčej – nejstarší pramen práva. Je to forma živelné tvorby práva (není výtvorem cílevědomé právotvorné činnosti). Jeho forma je plněna sankcionováním. Je vedle normativní smlouvy nejvýznamnějším pramenem mezinárodního práva. Má tyto rysy:
• Dlouhotrvající, faktické, masové uskutečňování určitého chování na určitém území
• Konkrétnost takového pravidla chování
• Sankcionování při jeho porušení
- Normativní smlouva – souhlasný projev vůle dvou či více subjektů. Dominuje v mezinárodním právu. Ve vnitrostátním právu např. Listina základních práv a svobod"

Práce má heslovitou formu.