1.	Jejími znaky jsou

2.	Útvary ústní lidové slovesnosti

2.1

Epika

2.1.1

Zaříkadla, zaklínadla

2.1.2

Lidová rčení (pořekadla)

2.1.3

Pranostika

2.1.4

Přísloví

2.1.5

Mýtus

2.1.6

Pohádka

2.1.7

Pověst

2.2

Lyrika

2.2.1

Písně

3.

Drama

4.	Sběratelé ústní lidové slovesnosti

"6) pohádka
Je to vymyšlený příběh. Nemá místní ani časové určení. Často se objevuje magické číslo (nejčastěji 3).
Druhy pohádek:
a) zvířecí – hlavní postavou je zvíře, není zde ponaučení jako u bajek ( „O kohoutkovi a slepičce“), zvířata mají lidské vlastnosti a chovají se jako lidé
b) novelistické – člověk níže postavený vítězí nad člověkem postaveným výše. Rozvoj v 17. století, objevuje se zde postava Český Honza (hloupý)
c) kouzelné, fantastické – vítězí zde dobro nad zlem nebo slabší nad silnějším. Objevují se zde nadpřirozené bytosti a kouzelná moc. ( „O 12 měsíčkách“, „Sůl nad zlato“)
7) pověst
Snaží se tvářit pravdivě, obsahuje jednoduchou zápletku. Mají určený čas. Vztahuje se např. k nějakému místu, osobě, události nebo rodu ... Může obsahovat nadpřirozené jevy.

Druhy pověstí:
a) místní – vztahují se k přírodním útvarům (Růžový palouček)
b) pověsti etiologické (o původu) – např. o založení Prahy
c) erbovní –vztahují se ke šlechtickým rodům
d) legendární – vystupují v nich svatí (O sv. Václavovi)
e) historické – o válkách, bitvách (O Jánošíkovi)
f) démonické – pověsti o strašidlech (víly, draci, vodníci, čerti,...)
g) řemeslnické – např. o hodináři, který postavil Orloj
- pověsti sbíral Alois Jirásek – Staré pověsti české"