1.

Úvod

2.	Představitelé

a) Edgar Allan Poe
b) Charles Baudelaire
c) Paul Verlain
d) Jean-Artur Rimbaud
e) Stefan Mallarém
f) Maurice Meaterlinck
g) Rainer Maria Rilke
h) Anton Pavlovič Čechov
i) Valerij Bjursov

3.

Závěr

4.	Použitá literatura

"Přední představitel francouzského symbolismu PAUL VERLAINE (1844 až 1896) se právem stal mistrem náladovosti. Na rozdíl od Baudelaira nepředstavoval typ básníka intelektuálního; je smyslový, náladový a bezprostřední. Zprvu navazoval na Huga a Baudelaira (sbírky Saturnské básně, Galantní slavnosti). Silně ovlivnilo Verlainovu tvorbu i jeho život tragické přátelství s mladším Rimbaudem, k jehož spontánní poetice se přiblížil v ROMANCÍCH BEZE SLOV (1874). Ve vězení, do něhož byl odsouzen, když postřelil Rimbauda, vznikla částečně sbírka MOUDROST (1881), kniha obratu k pokání a katolictví.
Svým básnickým životem mezi krčmou a nemocnicí, mezi hýřením a křesťanskou pokorou připomínal současníkům Villona.
Ještě silnější uměleckou invidualitou byl JEAN ARTUR RIMBAUD (1854-1891). Celé své básnické dílo vytvořil mezi 16. a 20. rokem života, potom se básnicky odmlčel a vedl dobrodružný život koloniálního vojáka, tuláka a afrického obchodníka se zbraněmi. Jeho dílo patří k nejpozoruhodnějším uměleckým zjevům poezie druhé poloviny 19. století. Neobyčejná obraznost, smělé metafory spojující zvuky a barvy, oslňující halucinace představ, touha po rušném životě a po útěku z civilizace i přesvědčení o chaotickém světě, to všechno charakterizuje Rimbaudovu básnickou tvorbu. Soubor jeho básní v próze i verších ILUMINACE (1886) vydal bez autorova vědomí Verlaine. Proslulá je jeho báseň Opilý koráb, rozvíjející pásmo vidin, v nichž se slučuje fantastický přízrak s halucinací, ohňostroj barev a zvuků v jediný proud představ vznícených prudkou obrazotvorností.

Vynašel jsem barvu samohlásek! – A černá, E bílá, I červená, O modrá, U zelená. –Upravil jsem formu a pohyb každé samohlásky a s instinktivními rytmy jsem si lichotil, že nalézám básnické slovo přístupné dříve nebo později všem smyslům… Psal jsem ticha, noci, zaznamenával jsem nevyslovitelné.
Jean Artur Rimbaud

Symbolismus nepředstavuje žádný konkrétní malířský styl, ale duchovní názor umělecké generace, nastupující v osmdesátých letech 19. století v literatuře a umění, jež k vyjádření svých různých představ používala různých formálních stylových prostředků. Symbolismus vznikl jako reakce na naturalismus v literatuře a impresionismus v malířství; místo napodobování vnějšího světa usiloval o výraz duchovních představ pomocí symbolů a bohatých dekorativních motivů. Kritik A. Aurier, obhájce P. Gauguina a V. van Gogha, definoval 1891 symbolismus v malířství ve svém článku v Mercure de France: Umělecké dílo musí být 1. ideové, protože jeho jediným ideálem je vyjádření ideje, 2. symbolické, protože vyjadřuje tuto ideu tvary, 3. syntetické, protože tyto tvary podává obecně pochopitelným způsobem, 4. subjektivní, protože předmět se nepovažuje za předmět o sobě, ale spíše za znak nějaké ideje, jehož prostřednictvím může být vyjádřena, 4. dekorativní, protože vlastní dekorativní malířství, jak je znali Egypťané a velmi pravděpodobně také Řekové a primitivové, není nic jiného než soudobá subjektivní, syntetická, symbolická a ideová manifestace umění."

Zpracováno jako seminární práce na Gymnáziu na tř. Kpt. Jaroše v Brně