1.	Generace ruchovců

1.1	Základní znaky

1.2	Svatopluk Čech

2.	Generace lumírovců

2.1	Josef Václav Sládek

2.2	Jaroslav Vrchlický

2.3	Julius Zeyer

“ GENERACE RUCHOVCŮ
 říkáme jí škola národní
 je to generace, která vstupuje do literatury v roce 1868 almanachem RUCH – vydala ho při příležitosti položení základního kamene k Národnímu divadlu

Základní znaky:
- často čerpají z národní minulosti (historie)
- jsou přesvědčeni, že literatura má sloužit národním zájmům
- propaguje spolupráci mezi slovanskými národy

Svatopluk Čech
• autor 2 poloviny 19. století
• básník, prozaik
• redaktor časopisu KVĚTY
• neztotožňuje se s romantickým hrdinou, touží po změně společnosti
• většina básní je epická

Husita na Baltu
- s touto básní v almanachu RUCH vstoupil do literatury

Velký význam mají 2 alegorické skladby
1. Slavie – pasažéry lodi jsou příslušníci jednotky slovanských národů. Na lodi hrozí vzpoura a přestože mezi Polákem a Rusem je mnoho problémů, dokáží spolupracovat a loď dopluje k cíli.
2. Evropa – opět se jedná o loď, na jejíž palubě jsou příslušníci evropských národů. Mezi nimi však spolupráce není možná a loď spěje k záhubě.

Hanuman
- satirická alegorická skladba; má podobu zvířecího eposu, v nichž si autor všímá nedostatku společnosti, je v něčem aktuální; Čech navázal na Borovského, všímali si hlavně politiky a vlády, navázali na ně Šimek a Bubílková.

Lešetínský kovář
- báseň zobrazuje rozpory vznikající mezi českými řemeslníky a vlastníky cizího kapitálu; hlavní hrdina boj prohrává a umírá; v idealizovaném závěru se kovárna dostává zpět do vlastnictví jeho rodiny; autor neví jak problém řešit.

Ve stínu lípy
- epická skladba; jsou zde i prvky lyriky; venkovský idylický epos, v němž si vesničané vyprávějí různé příběhy; ten venkov se Čechovi stává symbolem českého národa a Čech ten český národ obdivuje; autor je inspirován vzpomínkami na své mládí a po mládí se mu stýská.

Jitřní písně
- vlastenecká lyrika s cílem vzbudit národní sebevědomí

Písně otroka
- je lyrická skladba, ale má epické jádro; alegorická skladba; autor vyjadřuje touhu člověka i národa po svobodě

Čech jako prozaik
• autor románů, které jsou označovány jako Broučkijády – významnější je Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – jedná se o satirický román, v němž autor kritizuje maloměšťanské chování 19. století (sobectví, nedodržení slibu, zrada)"