1.	Nezbytnost a její řešení

1.1.	Dynastie a stát

1.2.	Sankce? A proč pragmatická?

1.3.	Dva zákony v jednom: pragmatická sankce jako zákon domácí a státní

1.4.	Dědičnost a nedělitelnost

2.	Další cíle a cesty k nim

2.1.	Podunajské základy novodobého státu

2.2.	Český stát, jeho státoprávní integrita a pragmatická sankce

3.	Politický epilog pragmatické sankce v 19. století

3.1.	Rakouský císař a rakouský císařský stát

3.2.	Pragmatická sankce a národy multietnického Rakouska

4.	Několik slov o autorovi

"III.Politický epilog pragmatické sankce v 19. století
1. Rakouský císař a rakouský císařský stát
V 16. století spočíval význam mladší větve habsburského rodu hlavně v upevnění rodové moci dynastie. Avšak o dvě století tomu bylo jinak. Dynastie přežila v mužském pokolení biologický zánik a pod rukama jí vznikal jednotný administrativně stmelený celek. Stát se stával podunajskou monarchií bez státoprávního pojmenování. Své jednání však dynastie stále směřovala k říši, jež byla galvanizovanou mrtvolou pro jedny a posvátným symbolem staleté minulosti pro druhé.
Veškeré s říší spojené věci rozhodl Napoleon Bonaparte a jeho vojenské i politické výboje. Pro starou středověkou říši zbývalo stále méně místa, jak politicky tak mocensky. Francie se stala místem, k němuž se říšští páni obraceli. Říšská myšlenka ztrácela půdu pod nohama.
Celé habsburské soustátí bylo na počátku 19. století něčím úplně jiným než zhruba před sto lety. Stalo se skutečně dynastickým státem habsburské, tedy rakouské dynastie. Jak se dnes ukazuje, pragmatická sankce umožnila uzavření jedné kapitoly evropských dějin a zároveň byla klíčem k otevření kapitoly nové. Císař římskoněmecké říše se stal císařem rakouským. Tento titul nakonec dal jméno habsburskému soustátí, ale byl spíše vyjádřením ducha a logiky celkového vývoje.

2. Pragmatická sankce a národy multietnického Rakouska
Revoluční vlna zasáhla celý kontinent, Rakousko nevyjímaje. A právě tvrdý dopad revoluce naznačil to, co je potřeba řešit a čemu je nutné se vyhnout.
Je nutné podotknout, že právě jazyk byl obrovským činitelem v přeměně středověkých národností v novodobé národy. Mnohonárodnostní Rakousko si v průběhu let vytvořilo svůj jazyk a to i přes to, že mu chyběl jednotný státní národ.
A právě v této době se změnil pohled a celkově i významové chápání pragmatické sankce. Jejího naplnění se začali dovolávat ti, jež usilovali o naplnění svých národních či federalistických požadavků. Tento pozoruhodný obrat ve významovém chápání tohoto dokumentu se zdál býti nasnadě. A nebyl to první takový politický přemet v dějinách."