1.	Choceň a její okolí

1.1.	Geografie Chocně

1.2.	Historie a vznik Chocně

1.3.	Choceňský městský znak

2.	Kulturní památky

2.1.	Choceňské náměstí

2.2.	Mariánský sloup

2.3.	Kostel sv. Františka Serafínského

2.4.

Zámek

2.5.	Zámecká kaple

3.	Významné osobnosti a rodáci z Chocně

3.1.	Mistr Jan Choceňský

3.2.	Tomáš Norbert Kautník

3.3.	Joseg Augustin Stino Paukert

3.4.	Čeněk Mužík

3.5.	Karel Prudič

3.6.	Jan Václav Suchánek

3.7.	Ervin Špindler

3.8.	Ferdinand Tomek

3.9.	Dr. Vincenc Tomek

4.	Vznik a vývoj Orlického muzea v Chocni

4.1.	Situace na přelomu 20. století

4.2.

Peliny

5.	Turistické zajímavosti

5.1.

Běstovice

5.2.

Hradníky

5.3.

Hemže

5.4.

Koldím

5.5.

Homol

5.6.

Dřel

5.7.	Vranov (Koutníkov)

5.8.	Hrad Zítkov

5.9.	Tvrz Darebnice

5.10.

Tvrz Hlavačov

6.	Kulturní život v Chocni

"Choceň a její okolí:

Geografie Chocně:
,,Choceň je malé město ležící v romantickém údolí Tiché Orlice, která městem protéká. Tichá Orlice se dá považovat za pomyslnou hranici mezi pohořím Českomoravské vysočiny a podhůří Orlických hor. Z geologického hlediska leží v české křídové tabuli. Město je obklopeno lesy, háji, stromořadími a rezervacemi. Ne nadarmo se Chocni říká „město v parku, park ve městě“.
Mám-li být přesná leží téměř na 50 stupni severní šířky a 16º 13´ východní délky ve 290 metrech nadmořské výšky a v současné době má okolo 9 000 obyvatel. Je sousedním městem Vysokého Mýta, které protíná státní silnice směrem na Hradec Králové a Litomyšl.

Choceň je obklopena mnoha vesničkami, mezi ty známé patří Bošín, Běstovice, Březenice, Dvořisko, Hemže, Koldín, Kosořín, Nasavrky, Nořín, Plchovice, Skořenice, Mostek, Zálší, zářecká Lhota a jiné.“ (Citace – ročníková práce Markéta Dlouhá str.4.)

Historie a vznik Chocně:
Město Choceň a jeho okolí leží z větší části v údolí na obou březích Tiché Orlice. Choceň
a okolí patří k nejstaršímu slovanskému sídelnímu území v Čechách. Slované zde sídlili už v 10. století. Nicméně o Chocni jako takové jsou zmínky od 13. století. První zmínka o Chocni je z 22. července roku 1227 v závěti Kojaty z rodu Hrabišiců, který odkazuje Choceň Sezimovi a jeho bratru Milotovi, kterému se také říkalo Hocen a po němž je Choceň pravděpodobně pojmenována.
V roce 1292 patřila králi Václavovi II. a byla zmiňována jako trhové místo. Později se neznámým způsobem stala vlastnictvím Mikuláše z Potštejna. Roku 1341 došlo k rozdělení Chocně mezi Lichtenburky a Žampachy. Ke spojení obou částí města došlo až v roce 1548. Kolo tohoto století se zde rodí vynikající tradice nožířství a výroba papíru. Bohužel Choceň během své existence postihlo několik požárů. Dvakrát lehlo popelem v 17. století a potřetí v 19. století.
Nelze opomenout Zikmunda se Šelnberka a Kosti, který se zde vyskytoval v 16. století. Byl považován tehdy za nejlepšího pána. Vystavěl první samostatnou radnici, oprostil ji od robot a platů a zároveň ji finančně i hospodářsky upevnil.

V 17. století bylo choceňské panství zkonfiskováno Rudolfu Zejdlicovi a prodáno Albrechtu z Waldštejna. V roce 1709 se ve spojení s Chocní objevují zmínky o Norbertu Oktaviánu Kinských, který tehdy ještě nepatřil do knížecího stavu. A o šest let později se díky němu objevil i nový městský znak se svatým Václavem. Do stavu knížecího vešel tento rod roku 1746, kdy byl Štěpán Vilém Kinský povýšen na knížete Marií Terezií. Až do 20. století se v Chocni vystřídalo několik členů tohoto rodu, byli to například Fr. Joseg Kinský – II. Kníže, Fr. Oldřich Kinský – III. Kníže, Joseg Kinský – IV. Kníže, Ferdinand V. kníže Kinský, Rudolf VI. Kníže Kinský, Ferdinand Bonaventura VII. Kníže Kinský, Karel Ferdinand VIII. Kníže Kinský a Oldřich Ferdinand IX. Kníže Kinský."

Práce má kompilační charakter. Částečně čerpá z: http://www.chocen-mesto.cz/turistika.asp, http://www.chocen-mesto.cz/muzeum.asp. Odkazuje na přílohy, které nejsou součástí práce.