1.	Vědecká práce musí být vždy pravdivá.

2.	Autor musí být poctivý.

3.	Vědecká práce musí být originální.

4.	Autor by měl být sebekritický a skromný.

5.	Autor má mít etický postoj.

6.

Závěr

7.	Kontrolní otázky

8.	Použitá literatura a odkazy

"3. Vědecká práce musí být originální
Na první pohled je samozřejmostí, že práce musí být originální. Co to ale vše zahrnuje. V prvé řadě si každý autor musí ještě před tím, než se začne určitým tématem zabývat ujasnit, zda se dá ještě něco nového vyzkoumat. Domnívám se, že již mohou existovat témata v nichž je vše vyzkoumáno a případný autor by jen ztrácel čas či by se sám vystavoval nebezpečí zkreslit některé údaje.
Nový přínos vědecké práce je totiž podmínkou její originality. Že nový přínos musí vyzkoumat sám autor již jistě netřeba zdůrazňovat. „Autor nesmí za žádných okolností vydávat cizí myšlenky za svoje vlastní nebo poznatky získané jiným autorem za výsledky vlastního výzkumného šetření.“
Prvním z příkladů takového jednání je tzv. plagiát. „Plagiát jest částečné zcizení duševního výplodu, který znám jest jako výsledek prvotnější práce duševní nějaké osoby druhé. I možno plagiovati vynález, plod umělecký, slovesný, výzkum vědecký a pod. Název pochodí od star. Římanův. U nich plagiarius slul ten, kdo odsouzen byl ad plagas (k bičování), když obchodoval s
osobou svobodnou jako s rabem.“ Jednoduše řečeno okopíruji část textu, nebo myšlenky a nedoznám-li to ve své práci dpopouštím se plagiátorství, které je trestným činem.
Další možností je tzv. parafrázování. Je to volný opis něčí myšlenky (její přeformulování), tzn. Vyjádření jejího obsahu vlastními (jinými) slovy, aniž bych byl čtenáře informoval o původním pramenu a jeho autorovi. Snažím se tak čtenáře zmást, aby se domníval, že na onu myšlenku jsem přišel já.
„Od plagiátu je nutno odlišit jiný druh nepůvodních literárních prací, tzv. komplilace (z lat. com + pilare = vykrádat), které – obdobně jako plagiát pro vědecké poznání žádným přínosem. Po listopadu 1989 se počet prací kompliačního charaktru oproti očekávání zýšil, mnohdy proto, že se autoři snaží snést z domácí a cizojazyčné literartury co možno nejvíce informací, přičemž většinou přeceňují význam zahraničních pamenů a zkušeností. Takový autor informace sbírá, nekriticky je přijímá a popisuje, aniž by je sám domýšlel a tvořivým způsobem rozvíjel... Autoři takových prací – na rozdíl od autorů plagiátu – uvádějí původce převzatých myšlenek i bibloigrafické údaje jejich prací, jejich vlastní tvůrčí podíl je však minimální nebo žádný.“"