1.

Úvod

2.	Utopický socialismus, ideje a myšlenky

3.	Utopie- výklad pojmu

4.	Moreova utopie

5.	Thomas Campanella

6.	Rozkvět utopického socialismu

7.	Charles Fourier

8.	Claude Henri Rouvroi de Saint Simon

9.	Robert Owen

10.	Etienne Cabet (1788-1556)

11.	Vliv sociálního utopismu

“ MOREOVA UTOPIE

Slovo utopie u Thomase Morea označuje vysněnou zemi s dokonalým společenským a kolektivistickým politickým řádem. Toto světoznámé dílo o ideálním státu budoucnosti a jeho uspořádání, zákonech a normách je rozděleno do dvou knih: v první knize načrtává More pochmurný obraz Anglie: zbídačování rolníků, zločinnost, druhá je psána formou monologu cestovatele Rafaela. Ten vypráví o ostrově Utopie, který je chráněn ze všech stran mořem či horami, takže stačí jen malé množství strážců k tomu, aby případně odrazili množství útočníků. Lidé sem přivedl Utopus, pozdější panovník, podle něhož je země nazvána. Lidé žijí ve městech, kterých je na ostrově 54, přičemž Amaurotum je město hlavní, a na venkově, živí se rolnictvím, pěstují však jen tolik, kolik potřebují. Když potřebují lidé na venkově pomoc v době žní, přichází na pomoc městské obyvatelstvo. Lidé jsou svobodní, pokud je v rodině dítě, které není spokojeno a táhne ho to do jiné rodiny, je mu to umožněno díky adopci. Rodině, její potřebě a důležitosti věnuje More všeobecně velkou pozornost.
Lidé si každý rok v Utopii vybírají úředníka, ti pak tajným hlasováním volí vladaře, jehož funkce je doživotí. Svou funkci má i senát, kam každý den přicházejí dva noví úředníci. Je zakázáno radit se o společných záležitostech mimo senát nebo mimo veřejné schůze úředníků pod trestem smrti. Hlavním úkolem úředníků je dohlížet, aby nikdo nezahálel. Práci se v Utopii věnuje šest hodin denně - tři ráno, a pak je oběd, dvouhodinový odpočinek, a tři odpoledne. Oběd a večeře jsou ve stanovenou dobu, omluvou je lidem jen těžká nemoc. 6 hodin práce denně stačí, protože pracují všichni lidé a rádi, stejně tak rádi se ve volném čase vzdělávají. Lidé vzdělaní a úředníci jsou od práce osvobozeni, většinou však této výhody nezneužívají a pracují s ostatními, aby byli užiteční státu a šli příkladem.
Jak bylo řečeno, pěstuje a vyrábí se jen to, co lidé potřebují, luxus je zakázán, nestaví se proto ani nové budovy, skromný oděv prostého střihu vystačí lidem na několik let. Lidé nejsou chamtiví, dostanou to, co potřebují, pokud pak mají nadbytek výrobků, je vyhlášena zkrácená pracovní doba a poskytnuto více času na vzdělání. Peníze pro lidi nemají žádnou cenu, používají je jen někdy, když vedou válku. Nerozlišují bohaté a chudé, všichni jsou si rovni, na trhu si každý může vzít, co potřebuje, nikdo toho nezneužívá. Každý může věřit ve svého boha, vládne zde náboženská svoboda, všichni se scházejí k motlitbám v jednom chrámu bez rozdílu víry.
Morova Utopie vyšla v roce 1516 pod názvem De optimtimo republicae statu deque nova insula utopia, což znamená „knížka v pravdě zlatá a stejně užitečná jako zábavná o nejlepším stavu státu a o novém ostrově Utopii.“ K hlavním motivům knihy patří utlačování slabších (méně vlivných lidí) a kritika svrchovaného postavení šlechty a mocných. More vidí za kořen všeho společenského zla majetek. Chtěl přimět vládnoucí vrstvy, aby dali svým poddaným spravedlivější zásoby, které by byly ve shodě s rozumem. Celá kniha se nese ve znamení lásky k lidem a nenávisti k útisku a vykořisťování."