1.	Starověká Indie

1.1.	Harappská kultura (2 300 př. n. l. – 2. polovina 2. tisíciletí př. n. l.)

1.2.	Védské období (1 200 př. n. l. – 6. století př. n. l.)

1.3.	Historické období (6. století př. n. l. – 476 n. l.)

1.3.1.

Buddhismus

1.3.2.

Džinismus

1.3.3.

Hinduismus

2.	Starověká Čína

2.1.	Podnebí a řemesla

2.2.

Umění

2.3.	Náboženství a myšlenkové směry

2.4.	Vládnoucí dynastie

2.5.	Znovusjednocení

"Starověká Čína

Kořeny Číny leží ve východní části dnešní Číny v povodí dvou mohutných řek – Chuang-che (Žlutá řeka), která území ohraničovala ze severu, a Jang-c-tianng (Dlouhá řeka), která tekla na jihu. Přírodní podmínky tu byly velmi rozmanité. Zahrnovaly velké nížiny a u řek, obklopující je pahorkatiny i často obtížně schůdné hory. To přispělo k odlišnostem v samotné čínské kultuře i k izolovanému vývoji celé Číny.

Podnebí a řemesla
Podnebí bylo teplé, vlhké s dostatkem srážek a příznivé pro zemědělství. Číňané pěstovali rýží, proso, sóju a různé druhy zeleniny. Úrodná sprašová půda se taky využívala na výrobu keramiky zhotovované od 3. tis. př. n. l. na hrnčířském kruhu. Zhruba do té samé doby se datuje i počátek výroby nástrojů z bronzu. Již ve starověku Číňané vyvinuly papír, tkaly kvalitní hedvábí, vyznali se v medicíně (například v akupunktuře). Hlavní města chránily hradby udusané z hlíny. Tyto hradby byly dokonale tvrdé a to se v období válčení vyplatilo.

Umění
Písmo znali už v 2.tis. př. n. l. Proto se, dnes bohatá, literatura mohla vyvíjet už brzy. Vyvíjela se hlavně poezie a historiografie (například Knihy dokumentů nebo Knihy písní). Z uměleckých směrů se dále vyvíjelo i malířství a hudba, pro kterou byl zřízen dokonce císařský úřad pro hudbu. Z již vzpomínaného bronzu a také nefritu se v hrobech našly zbraně, zrcadla, zvonky a ozdoby. O vyspělém sochařství svědčí tisícky nalezených hliněných vojáků v mírně nadživotní velikosti.

Náboženství a myšlenkové směry
Mezi významné osoby patřil Mistr Kchung (Konfucius) žijící 551-479 př. n. l. Své názory sepsal v knize Hovory a založil konfucianismus, který klade důraz na mravnost a konání dobra, přísnost k sobě a laskavost k druhým. Za vlády dynastie Chan se stal státní ideologií.Tento myšlenkový směr posléze nahradil legismus. Je to spíše státoprávní teorie, která prosazuje právo a zákon. Vytvářel rovnost mezi obyvatelstvem, ale také posiloval neomezenou moc, protože zákony nebyly diskutovány. Po legismu přišel taoismus a ten plnil i funkci náboženství. Založil ho Mistr Lao, autor díla Kniha a tao a cnosti. Spočívá v hledání správné cesty k blaženosti. Taoisté jsou přesvědčeni, že bez lidského zasahování do přírody se vše vyvíjí přirozeně a správným směrem."

Práce obsahuje obrázky.