1.

Úvod

2.	Sociologie a krize společnosti

3.	August Comte (1798-1857)

4.	Karel Marx (1818-1883)

5.	Herbert Spencer (1820-1903)

6.	Emile Durkheim (1858-1917)

7.	Max Weber (1864-1920)

8.	Vilfredo Pareto (1848-1923)

9.	Georg Simmel (1858-1918)

10.	Sociologická tradice / Robert A. Nisbet

11.	Abecední přehled dalších sociologů a sociologicky relevantních osobností

“SOCIOLOGIE A KRIZE SPOLEČNOSTI

Autor se snaží poukázat na rozdíly mezi situací, která existovala na přelomu 18. a 19. století a situací dnešní doby. Rozdíl vidí v tom, že do potíži současné doby se nedostávají instituce tradiční společnosti ale instituce moderní společnosti. V dnešní době lidé tedy vypadávají z moderních poměrů, jejichž ustanovování pečlivě zkoumala klasická sociologie.
Při srovnání tehdejší a dnešní krize společnosti upozorňuje Keller na to, že to, co se dnes děje s moderní společností, připomíná poslední fáze tradiční společnosti – předprůmyslové. Tehdy se během krátkého časového intervalu zhroutila regulace světa práce. Dnes se tedy podobně rozpadají moderní formy regulace práce jak tomu vypovídá krize odborů a zaměstnanecké společnosti. Hovoříme tak o vážné krizi státu. Podle autora je sociologie produktem historického přechodu od tradiční společnosti k moderní společnosti.
Sociologie je produktem společnosti, která se oddělila od společností tradičních. Je to dáno řadou revolucí, které stály u jejího zrodu. Byly to například průmyslové nebo politické revoluce. Obě měly obdobný dopad na povahu společnosti. Jednotlivci se tak stali nezávislými na komunálních a korporativních ústavech.
V moderní společnosti jsou lidé stále víc a víc závislí na mechanismech a na vědění, že jsou tak rozsáhlé, že je sami nepřehlédnou a jejich platnost si mohou jen stěží ověřit. Moderní společnost tak pěstuje rétoriku práv a svobod, které staví naproti nesvobodě tradiční společnosti. V první polovině 19. století nastává krize modernity a sahá až na přelom 19. a 20. století. Vznikla v důsledku protestu těch, kteří byli vytržení z tradičních sociálních vazeb.
Během 19. století bylo čím dál více jasné, že liberální podoba volné hry tržních sil nezaručí prosperitu a rovněž ani nezabrání formám nerovnosti. V tomto důsledku nastal přenos z individuálních svobod k organizovaným. „Ideálem organizované modernity bylo vtáhnout všechny ekonomicky aktivní do hry tržních sil v rámci zaměstnanecké společnosti. V rovině politické bylo jejím ideálem integrovat všechny občany do politické hry jakožto kritizovat standardní konzum a neustále posunovat hranice toho, co takový všeobecně dostupný konzum obsahuje. V oblasti sociální bylo cílem pokrýt u veškeré populace standardní škálu sociálních rizik. Konečně v rovině společenskovědního poznání bylo cílem identifikovat formální struktury organizované modernity a určit, v jakém směru působí tyto struktury na jednání svých individuální členů.“
Sociologie vznikla jak z osvícenského myšlení, tak i z konzervativního. Osvícenství nahradilo víru v boha vírou v pokrok. Mezi nejvýznamnější osvícence můžeme zařadit například Charlese Louise Montesquieu, Jeana-Jecquese Rousseau nebo Adam Fergusona. Konzervativci byli proti přirozenoprávnímu individualismu a jeho chápání rovnosti a svobody.

AUGUST COMTE (1798-1857)
August Comte je považován za zakladatele sociologie a to především díky tomu, že dal disciplíně jméno a systematizoval oblasti. Sociologie má podle něj výjimečné postavení jak po stránce teoretické, tak i praktické. Během svého života prožil sedm odlišných politických režimů a z toho důvodu volal po stabilním řádu. Ve svých necelých dvaceti letech byl představen Saint-Simonovi a díky němu se seznámil s řadou pařížských intelektuálů. Byl ovlivněn jak řadou osvícenských, tak i konzervativních myšlení. Comte se nažil reformovat společnost a ustavit syntézu vědeckého poznání. Mezi jeho nejvýznamnější dílo patří Kurs pozitivní filozofie. „Comte přitom často opakuje, že věda nezná žádné absolutní pravdy, zná pouze pravdy relativní, tedy pravdy platné za daných podmínek.“ August Comte byl přesvědčen o tom, že společnost drží pohromadě jenom díky stejnému myšlení svých členů."

Keller, J. Dějiny klasické sociologie. Praha: Slon, 1996.
Práce obsahuje seznam osobností svázaných se sociologií v rozsahu cca 3 strany.