1.

Úvod

2.	Fiskální politika – vymezení základních pojmů a vazeb

2.1	Rozpočtová politika a fiskální politika

2.2	Státní rozpočet

2.3	Pojetí fiskální politiky

2.4	Charakter fiskální politiky

2.4.1

Expanzivní fiskální politika

2.4.2

Restriktivní fiskální politika

2.5	Nástroje fiskální politiky

2.5.1

Charakter opatření fiskální politiky

2.5.1.1

Záměrná, diskreční opatření

2.5.1.2

Vestavěné stabilizátory

2.5.2

Působení nástrojů fiskální politiky

2.6	Makroekonomický cíl – stabilizace vývoje makroagregátů

3.

Závěr

“3.5 Nástroje fiskální politiky
Základním nástrojem fiskální politiky je státní rozpočet, resp. změny ve výdajové a příjmové straně státního rozpočtu. Pro dosažení stanoveného makroekonomického cíle může fiskální politika využít jako nástroj záměrné, plánované saldo státního rozpočtu. Fiskální politika tak na rozdíl od rozpočtové politiky, jejímž cílem je vyrovnaný státní rozpočet, záměrně využívá plánovaný přebytek či schodek státního rozpočtu
na ovlivnění vývoje ekonomiky.

3.5.1 Charakter opatření fiskální politiky:
Záměrná, diskreční opatření
Jsou to záměrná jednorázová opatření v oblasti příjmů a výdajů státního rozpočtu pro stimulaci dynamiky ekonomiky. Patří sem zejména jednorázové změny v soustavě daní, změny daňových sazeb a výdajů státního rozpočtu.
Vestavěné stabilizátory
Jedná se o dlouhodobá opatření zabudovaná do ekonomiky, která mají proticyklický efekt.a působí samočinně. Patří mezi ně progresivní důchodová daň, dávky v nezaměstnanosti a pojišťění v nezaměstnanosti. Proticyklické působení vestavěných stabilizátorů funguje však za podmínky alespoň relativně stabilní cenové hladiny. V opačném případě se proticyklický efekt mění na efekt procyklický. To je případ slumpflace, při níž reálný důchod klesá za současného růstu cenové hladiny, nebo stagflace, spojení stagnace a vysoké inflace.

3.5.2 Působení nástrojů fiskální politiky
Státní rozpočet (příjmy, výdaje, saldo)  agregátní poptávka  hospodářský růst, zaměstnanost, veřejný dluh.

3.6 Makroekonomický cíl – stabilizace vývoje makroagregátů
Řada problémů fiskální politiky je povahy ryze makroekonomické. Vyplývá z nejednoznačných odpovědí na následující otázky:

- jaké jsou základní makroekonomické cíle ekonomického systému? Jaké místo mezi těmito cíli patří stabilizační hospodářské politice?
- je vládní makroekonomická stabilizace vůbec potřebná?
- jak definovat cílovou úroveň vybraných makroekonomických veličin? Lze stanovit jejich objektivní optimální rozměr?
- jsou tradiční makroekonomické ukazatele (tempo růstu HDP, míra nezaměstnanosti, míra inflace, saldo platební bilance, saldo státního rozpočtu) metodicky správné a je jejich užití jako kritérií v rámci hospodářské politiky oprávněné? Mají potřebnou vypovídací schopnost?
- jsou tradiční makroekonomické modely, které definují základní kauzální vztahy mezi ekonomickými proměnnými, správné? Je jejich použití korektní?

Makroekonomické veličiny jsou založeny na agregaci a v mnoha známých případech nejsou metodicky obsahově zcela jasné – např. HDP, inflace. Přitom však právě očekávaný vývoj těchto makroagregátů slouží k odvození základních cílů praktické hospodářské politiky.

Je zřejmé, že makroekonomická teorie není dokonalá a stále se vyvíjí a v tomto vývoji se mění i názory na to, které makroekonomické veličiny jsou významné a jaká je jejich vzájemná souvislost. Hospodářská politika, která se opírá o teoretické poznání vzájemných kauzálních závislostí mezi makroekonomickými veličinami, je tedy závislá na užití makroekonomických modelů. Každý model je však nutně zjednodušením reality, které je v řadě případů takové, že vzniká otázka, zda je závěry plynoucí z analýzy modelu možno zobecňovat."

Práce je do předmětu Fiskální politika
Obsahuje grafy a tabulky.