1	Význam slova „krajan“

2	Krajané a volební právo

2.1	Občan České republiky s trvalým pobytem na území České republiky

2.2	Občan České republiky bez trvalého pobytu na území České republiky

2.3	Občan České republiky který nemůže volit v místě svého trvalého pobytu

2.4	Krajan, který není občanem České republiky

3

Shrnutí

“d) krajan, který není občanem České republiky
Možnost volit (aktivní volební právo), jakož i možnost být volen (pasivní volební právo) v České republice do Parlamentu, krajských zastupitelstev i obecních zastupitelstev je podmíněna státním občanstvím České republiky. Zákon 40/1993 Sb. rozlišuje šest způsobů nabytí státního občanství – narozením, osvojením, určením otcovství, nalezením na území ČR, prohlášením a udělením. Prohlášení se týká fyzických osob, které měly před 31. 12. 1992 státní občanství ČSFR a zároveň neměly státní občanství České republiky nebo Slovenské republiky.
Významnější z hlediska tématu této práce je § 7 téhož zákona (nabytí státního občanství udělením), v němž jsou podmínky, které musí splnit osoba, která žádá o udělení státního občanství (tj. trvalý pobyt na území ČR alespoň 5 let, prokázání pozbytí jiného státního občanství, nemožnost být v posledních pěti letech odsouzen pro úmyslný trestný čin a znalost českého jazyka). Ministerstvo vnitra může prominout podmínku trvalého pobytu, má-li žadatel povolen trvalý pobyt a
a) narodil se na území České republiky, anebo
b) žije na území ČR nepřetržitě alespoň 10 let…, anebo
c) měl v minulosti státní občanství ČR (ČSFR)…, anebo
d) byl osvojen státním občanem ČR, anebo
e) jeho manžel je státním občanem České republiky, anebo
f) alespoň jeden z manželů je státním občanem ČR, anebo
g) přesílil do ČR do 31. prosince 1994 na základě pozvání vlády, nebo
h) je bezdomovcem nebo má na území ČR přiznáno postavení uprchlíka.

Za přesně vymezených podmínek je možné také prominout prokazování pozbytí státního občanství a v případech hodných zvláštního zřetele může Ministerstvo vnitra prominout i podmínku znalosti českého jazyka. Jediné, co musí být vždy zásadně splněno, je podmínka, že žadatel nesmí být v posledních pěti letech odsouzen pro úmyslný trestný čin (zákonodárce nestanovil výslovně, že úmyslnost se určuje podle právního řádu v České republice…).
Poněkud odlišná je situace ve Slovenské republice. V úvodu zmíněný zákon č. 70/1997 Z. z. přináší termín zahraniční Slovák, který je v rozhodující míře určen slovenskou národností nebo slovenským etnickým původem a slovenským kulturně-jazykovým povědomím. Žadatel musí dále doložit skutečnost, že nespáchal úmyslný trestný čin (podle zákonů Slovenské republiky – slovenský zákonodárce tuto problematiku upravuje výslovně), a že netrpí nakažlivou chorobou, jejíž šíření je trestné (§ 189 Trestného zákona). Po podání žádosti a splnění příslušných formalit je krajanovi Ministerstvem vnitra vydán průkaz zahraničního Slováka. Podstatné je, že zákon č. 40/1993 Z. z. v § 7b odstavci třetím říká: Bez ohledu na splnění podmínek vedených v odstavci 1 je možné udělit státní občanství Slovenské republiky…, pokud jde o osobu, které bylo přiznáno postavení zahraničního Slováka.
Domnívám se, že slovenská úprava je propracovanější a ke krajanům v zahraničí vstřícnější. Průkaz zahraničního Slováka totiž umožňuje mj. se např. ucházet o studium na kterékoliv škole ve Slovenské republice za podmínek stejných jako pro občany SR či požádat o přijetí do zaměstnání bez nutnosti si opatřovat povolení k pobytu na území Slovenské republiky či pracovní povolení. Co se subjektu voleb týče, na Slovensku není podmínka trvalého pobytu alespoň 5 let k získání státního občanství v případě, že krajanovi bylo přiznáno postavení zahraničního Slováka. Má tedy možnost získat rychleji státní občanství a tedy i aktivní volební právo (např. volit prezidenta, je-li přítomen v den voleb na území Slovenské republiky a dovršil-li 18. rok věku)."