1.	Proč Orwell píše

2.	Druhy motivace pro psaní prózy

2.1.	Čirý egoismus

2.2.	Estetický enthusianismus

2.3.	Historický motiv

2.4.	Politický účel

3.	Motiv Španělské občanské války

4.	Román Nadechnout se

5.	Román Farma zvířat

5.	Román 1984

"Proč Orwell píše

Esej vznikla za účelem prozkoumání, proč se Orwell, přesvědčený levičák, který dokonce neváhal za levici bojovat ve španělské občanské válce – a potom napsal protisovětské alegorie, i přesto, že Sovětský svaz byl těsně po válce modlou levicových intelektuálů.
Jistou možnost nastínil v reportážním románu Na dně v Paříži a Londýně, kde se setkával s Rusy, kteří utekli před rudým terorem a podávali mu o něm šokující svědectví.
Ale vývoj svého politického postoje si zmapoval sám ve své eseji Proč píšu (Why I wrote, dosud nepřeloženo), úryvek:
_____
Myslím, že pro psaní prózy existují čtyři největší druhy motivace. V každém spisovateli jsou obsaženy různou měrou a také záleží na tom, v jaké době zrovna spisovatel žije době. Tady jsou:

I. Čirý egoismus. Touha vypadat chytře, aby se o spisovateli mluvilo, aby si ho lidé pamatovali i po smrti atd. atd. Je to velký podvod, když někdo předstírá, že toto není jeho motivací.
Spisovatelé mají tohle společné s vědci, umělci, politiky, právníky, úspěšnými byznysmany - ve zkratce - se všemi, kdo stojí na vrcholu „lidství“.
Významná část člověka ale není sobecká. Po určitém věku, řekněme třicítce, musí člověk téměř opustit pocit „být individualitou“ - a žít hlavně pro ostatní, nebo se alespoň dusit pod návalem práce a dřiny.
Ale máme tady i menšinu obdarovaných, svéhlavé lidi, kteří jsou přeurčeni, aby žili své vlastní životy až do konce, a spisovatelé do ní patří. Měl bych říct, že seriózní spisovatelé jsou celkově více domýšliví a egoističtí než novináři, ale na druhou stranu, zase se méně zajímají o peníze.
II. Estetický enthusianismus. Vnímání krásy vnějšího světa, nebo na druhou stranu, popsání světa tak, jak si ho spisovatel ve své hlavě uspořádá.
Potěšení z toho, když se jeden zvuk srazí s druhým, z pevnosti dobré prózy nebo rytmu dobrého příběhu. Touha sdílet okamžik, který někdo cítí jako cenný, a jiný by si ho nechal ujít.
Estetická motivace je v mnoha spisovatelích velice slabá, ale dokonce pamfletista nebo autor učebnic má své oblíbené slova a fráze, které dosazuje do textu výhradně kvůli jeho estetickým hodnotám."