1.	Koho se rétorika týká?

2.	Řecko a Řím – vznik dodnes platných principů

3.	Rétorika v Čechách, aneb nemáme proč se stydět

4.	Řeč mluvená, psaná a viděná

a) Řeč psaná
b) Řeč viděná

5.	Technika řeči aneb Pár užitečných rad, jak dobře mluvit

6.	Rétorika a psychologie aneb Jak proti trémě

7.	Rétorika pro manažery

8.	Jak pěstovat řečnické dovednosti aneb Několik rad závěrem

"Řeč mluvená, psaná a viděná
Není důležité jen co se říká, ale jak se to říká. Pozornost si nejlépe získá ten, po koho je hlas nástrojem. Ne křikem. Hluboký hlas uklidňuje, ječivý znervózňuje. Největší pozornost vyvolává šepot. Hlasem se zabývá foniatrie.
Platí, že člověk musí znát svůj hlas – výšku, barvu a modulaci – ta činí řeč zajímavou, pestrou a přitažlivou. Měli bychom mluvit pomaleji, v různých tóninách (pro lepší zapamatování obsahu).
Dialog je projev mezi dvěma subjekty. Významná je vzájemnost, snaha o vzájemnou komunikaci. Mělo by být správné klima, bez rozpaků, a i správná formulace účelu a cíle jednání. Důležité je umět mluvit, ale i mlčet = umění naslouchat. Kladení správných otázek, vyvolávání zájmu partnera, to vše je důležité. Cílem je vzájemnou výměnou názorů docílit vyšší kvality řešení problému.
Při poradě a následné diskuzi je pro iniciátora důležitá příprava. Určí kde a proč konat diskuzi, s kým a její cíl Požaduje se mistrovský úvod, následné samotné řešení problému a závěr. V závěru by mělo být navrženo řešení věci a stanoveno dalších postupů. Stejně tak musí být věcné, jednoznačné a komunikačně čisté.
Při poradě by měla znít fakta, bez přílišných citových projevů. Ani přehnané pochvaly nejsou vhodné. Pouze je-li skutečný důvod, má zaznít, protože pochvala motivuje pracovníka. Kritika má zaznít mezi čtyřma očima. Pro samotnou kritiku rétorika formuluje rady: Nekritizovat člověka, ale jeho nedostatky. Nenutit vysvětlovat důvody svého konání. Najít i dobrou stránku na kritizovaném. Nesrovnávat ho s ostatními a vyvarovat se emocí.
Živá řeč má různé formy a probíhá v různých situacích. Ale platí, že je nejpůsobivější, neboť je právě živá. K živému projevu patří i konkrétní klima- napjatá pozornost, lhostejnost, situační humor,…Je to proces oboustranného působení.
Rétorická literatura podtrhuje význam přípravy. Nutný je odpovídající čas, aby projev mohl dozrát. Nutné jsou i informace o plénu (stáří, kvalifikaci i jeho očekávání,…), místu a časových limitech. Řečník nesmí začínat omluvami (že se opozdil, měl špatnou adresu,…), neměl by organizovat lidi, aby si přesedali podle jeho představ, to má zajistit pořadatel před začátkem."