1.

Úvod

2.	Historie náboženství

3.	Definice náboženství

4.	Rozdělení náboženství

4.1.	Křesťanství

4.2.

Judaismus

4.3.

Islám

4.4.	Hinduismus

4.5.	Buddhismus

5.	Tabulka rozdělení náboženských institucí ve světě

6.

Závěr

“4 Rozdělení náboženství

4.1 Křesťanství
Křesťanství je monoteistické náboženství, vzniklé na počátku našeho letopočtu. Navazuje na judaismus, a to především na tu jeho část, která intenzivně očekává Mesiáše (Mesiáš = hebr. Pomazaný, odtud řecké Christos - Kristus). Křesťané za tohoto Mesiáše považují Ježíše z Nazaretu (nar. asi roku 7 př. n. l., popraven pravděpodobně r. 29 - 30). Jemu vzdávají stejnou úctu jako Hospodinu (Bohu-Otci) a svatému Duchu. Základním spisem křesťanství je bible, sestávající ze Starého zákona a Nového zákona. Starý zákon má křesťanství společný s judaismem, Nový zákon hovoří především o Ježíši z Nazaretu. Jeho nejvýznamnější částí jsou evangelia - čtyři navzájem se doplňující zprávy o Ježíšově působení.
Pro křesťanské náboženské skupiny se užívá názvu církve (z řec. kyriaké ekklésia = shromáždění Páně). Největší z nich je u nás katolická církev, k níž se podle sčítání v r. 1991 hlásí necelé 4 miliony obyvatel České republiky. Podle druhu bohoslužebného obřadu se dělí na římskokatolickou (ta má pět diecézí v čele s biskupy v Čechách a tři na Moravě) a řeckokatolickou, k níž patří méně než 10 tisíc věřících a která tvoří jen jednu diecézi (eparchii) v celé České republice. V rámci katolické církve existuje celá řada řeholních společenstev (např. dominikáni, karmelitáni, klarisky aj.).
Rozlišení katolického a pravoslavného křesťanství se datuje od události rozdělení církve na východní a západní část r. 1054. Pravoslaví nemá žádné ústředí, ale tvoří ji samostatné (autokefální) církve. Jednou z nich je Pravoslavná církev v českých zemích. V jejím čele stojí metropolita. Po rozdělení Československa bylo ovšem nutné zřídit dvě metropolitní rady. Podle sčítání obyvatel v roce 1991 je pravoslavných křesťanů u nás asi 36 tisíc.
Protestantské církve navazují na úsilí o reformaci katolické církve v 16. století. Nejvýznamnější z nich, Českobratrská církev evangelická, spojuje reformační tradici MARTINA LUTHERA i JANA KALVÍNA a hlásí se též k dědictví Jednoty bratrské, jejímž posledním biskupem před nuceným odchodem do zahraničí byl J. A. KOMENSKÝ. Později obnovená Jednota bratrská, proslulá svým misijním úsilím (cesty do Západní Indie či Grónska již na začátku 18. st.), se mohla vrátit na naše území až na sklonku 19. st. a působí u nás dodnes. Tradici staré Jednoty bratrské považuje pro sebe za určující i Církev bratrská. Luterskou tradici rozvíjejí tři církve: Slezská církev evangelická a. v. (= augsburského vyznání), Luterská evangelická církev a. v. v České republice a Evangelická církev a. v. v České republice.
Na půdě anglického protestantismu vzniklo v 17. st. hnutí baptistů (s důrazem na to, aby si křtěnec plně uvědomil smysl křtu, řec. baptisma = křest) a v 18. st. metodistů (s důrazem na metodické studium bible, označení „metodisté“ bylo původně nadávkou). Obě hnutí se rozšířila i na naše území a ve 20. století vytvořila samostatné církve: Bratrskou jednotu baptistů a Evangelickou církev metodistickou. Metodistickou tradici osobní zbožnosti, misijní aktivity a sociální práce rozvinula na konci 19. století Armáda spásy. V Anglii má počátky též tzv. hnutí bratří, u nás vystupující jako Křesťanské sbory. Toto hnutí se pokouší nepodlehnout církevnictví a snaží se redukovat církevní instituci na minimum.
Adventisté (z lat. adventus = příchod) někdy vzbuzují obavy ze sektářství. Rozpaky působí jednak role, kterou adventisté přisuzují své zakladatelce a prorokyni ELLEN WHITEOVÉ, jednak nekritické lpění na věroučných zvláštnostech (učení o sobotě, jídelních předpisech apod.). Adventistické hnutí se zformovalo ve Spojených státech v polovině 19. st. na základě vypjatého očekávání brzkého druhého Kristova příchodu. U nás toto hnutí utvořilo Církev adventistů sedmého dne. Tato církev je pozorovatelem Ekumenické rady církví a zařazuje se do rodiny křesťanských církví daleko více, než bývá u adventistických skupin např. ve Spojených státech běžné.
Stejné historické kořeny jako adventismus má i Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, která ovšem pro svůj sektářský charakter a popírání Kristova božství za křesťanskou církev považována nebývá. Z podobné snahy po obnově prvokřesťanské církve pod zorným úhlem blízkého Kristova příchodu vznikla v 19. st. na evropském kontinentu Novoapoštolská církev.
Reformní snahy a nespokojenost se stavem katolické církve daly vzniknout dvěma dalším církevním útvarům: Starokatolická církev se zformovala v 19. st. z odporu proti římskokatolickému dogmatu o neomylnosti papeže a Církev československá husitská byla založena po vzniku Československa v situaci, kdy byla činnost katolické církve úzce spojována s rozpadlou rakousko-uherskou monarchií.
Počet lidí, kteří se hlásí k některé z výše uvedených církví těsněji či volněji spjatých s protestantskou tradicí, by bylo možno odhadnout asi na půl miliónu."

Práce kompilačního charakteru. Obsahuje tabulku.