1.

Úvod

2.	Historický vývoj Palestiny

2.1	Do roku 1935

2.2	Atmosféra vzniku Izraele

2.3	Vznik a vývoj Fatáhu, Hamásu a OOP

3.	Nové milénium

3.1	Dohoda, nebo krev?

3.2	Palestinské novinky

3.3	My o Palestincích, Palestinci o sobě

4.

Závěr

5.	Použitá literatura a prameny

"Dohoda, nebo krev?

1. ledna roku 2000 se v arabském Betlémě psal rok 1420, v židovském Izraeli 5760.

Rok 2000 začal slibně – v květnu nařídil izraelský premiér Ehud Barak stažení izraelské armády z jižního Libanonu, území, které obsadila při intervenci v roce 1982 zaměřené na vypuzení palestinských bojůvek z pohraničního území.

V červenci začínají jednání v Camp Davidu za podpory USA a tehdejšího prezidenta Billa Clintona, která ale vůbec nevypadají slibně. Přestože je Barak k palestinským požadavkům vstřícnější než jeho předchůdce, v Camp Davidu navrhuje připojení 80% židovských osad k Izraeli, tedy 10% okupovaných území. Tyto návrhy byly pro Palestince nepřijatelné, protože se vracely k vytvoření palestinského státu rozděleného na více kusů židovskými koloniemi a zcela závislého na Izraeli v kontrole svých hranic. Palestinci se dále domnívali, že už udělali dostatečný kompromis, když v roce 1993 souhlasili s předáním 78% své historické vlasti. Opět nebyla dořešena choulostivá otázka správy Jeruzaléma, který si nárokují obě země, tedy Camp David skončil po 15 dnech fiaskem.

Neúspěch v Camp Davidu připravil půdu druhé palestinské intifádě z důvodu potlačovaného hněvu za období sedmi let jednání, během nichž se počet židovských osadníků zdvojnásobil. Taktika Izraele je jasná – čím více židovských lidí v území, tím větší nárok na svatou půdu, kde možná brzy dojde k druhému příchodu Mesiáše. Místní Palestinci však s úsměvem dodávají, že toto nemohou vyhrát, neboť natalita Palestinců je několikanásobně větší, než Izraelců.
Rozbuškou k nové vlně střetů je (podle mnohých Palestinců provokativní) výstup 28. září izraelského pravicového opozičního politika Ariela Šarona na posvátnou Chrámovou horu (významnou pro Araby asi jako Zeď nářků pro Židy) v doprovodu 1000 policistů. Od září nastává vlna násilností, která do prosince přinesla nejméně 350 ztrát na životech, především palestinských.

1. července 2001 měl pohřeb blízký Arafatův spolupracovník Fajsaj Husajní., Šedesátiletý představitel umírněných Palestinců a koordinátor pro otázky Jeruzaléma zemřel na infarkt. Byl jedním z hlavních vůdců první palestinské intifády v letech 1987-1993. V 80. letech byl Izraelci opakovaně vězněn za pobuřování.

Nastává množství atentátů, zbrojení, zabíjení, vraždění. Trvale se usazuje v srdcích všech strach, hněv, zoufalství, chuť k pomstě a další smíšené pocity. Každý má svou pravdu a každý za ni bojuje. Někdo je odhodlán obětovat vlastní život ve prospěch milované vlasti a svých bližních. Nejjednodušší cesta k vítězství je viděna v násilí. Už nejde vzít nic zpátky. Válka je rozjetý vlak řítící se do neznáma, strojvedoucí je kdo ví kde. A pasažéři v sedadlech jen bezmocně koukají, kam že to vlastně jedou."