1.	Starověká literatura

2.

Antika

3.	Středověk (5. – 1 stol )

4.	Staroslověnské písemnictví

5.	+ česky psaná literatura 12. a 13. stol.

6.	Literatura doby Karla IV. (14/15.stol )

7.

Husitství

8.

Renesance

9.	Český humanismus

10.	Literatura období českého baroka

11.	Evropské baroko

12.	Literatura českého národního obrození

13.	Humor a satira v literatuře

14.	Evropské drama do konce 19. stol

15.	Český romantismus

16.	Světový romantismus

17.

Májovci

18.	Ruchovci a lumírovci

19.

Realismus

20.	České drama 19. stol

21.	Světová literární moderna

22.	Česká realistická literatura

23.	Generace buřičů

24.	Česká literární moderna

25.	Česká meziválečná poezie a poezie za okupace

26.	Světová meziválečná próza

27.	Meziválečná světová poezie

“Charakteristika doby
Po rozpadu Západořímské říše (476) se křesťanství šíří do východní a severní Evropy, přináší s sebou vzdělanost. Od r. 313 je křesťanství státní náboženství, most mezi antikou a středověkem a je ovlivněné antickou vzdělaností.
- sv. Augustin – cesta k víře, mravní a teologický smysl křesťanství ( Vyznání, O obci boží .. 4/5 stol)
- patristika – učení církevních otců
- scholastika – Tomáš Akvinský ( obhajoba církev. témat rozumem )
- anonymita autorů děl, uváděno jen místo vzniku
- první církevní stavby ( románský styl a gotika)
- teorie trojího lidu
- církev opora feudálů
- boj o investituru
- křížové výpravy

r. 476 rozpad církve na západní latinskou, papež je v Římě, rival řím. císařů


východní byzantskou, patriarcha v Konstantinopoli, je
podřízený byzantskému císaři, později patriarcha
přesidluje do Moskvy
Obecné znaky středověk. písemnictví
1) latina , teprve od 13. stol se začínají projevovat národní jazyky
2) inspirace Biblí a účelově pojatou antickou tradicí ( Alexandr Makedonský)
3) hrdina – světec, poustevník, mnich.. ,ve světské rytíř
4) anonymita autorů, kterými byli vesměs mniši, kteří se považovali za nástroj boží, jehož vnuknutím mohli psát
5) nepůvodnost – originalita pro ně nebyla měřítkem, šlo jim spíš o ideály, a tak opisovali
6) formativní účelová funkce, která měla utvrzovat víru a poslušnost k církvi
7) alegoričnost a symboličnost, jinotaj, něco si z toho „odnést“

Duchovní literatura
píše se v klášterech, katedrálách, sídelních místech biskupů a kněží..

- legendy ( hagiografie )
- kroniky klášterní anály

kroniky, které vyzdvihovaly význam panovníka a jeho rodiny
- duchovní písně
- kázání
- církevní dramata ( inscenace výjevů z evangelií )

Světská literatura
Často psána ve veršované formě, protože lidé byli negramotní, a tak se to takhle rychleji naučili. Navíc písemnosti byly drahé, protože se musely přepisovat.

Písně o činech, hrdinské eposy
Mají bohatý děj, objevuje se zde velké množství postav, v jejichž centru se objevuje hrdina nebo rytíř. Ten je naprosto ideálně vylíčen, je věrný panovníkovi, zbožný, odvážný, obětavý, má smysl pro čest, statečný, je to ochránce žen, sirotků, chudých. Ochraňuje křesťany před nevěřícími pohany.
Anglie- Artuš a rytíři kulatého stolu
Francie- Píseň o Rollandovi – Z franské říše, hlavním hrdinou je Rolland, velitel vojska Karla
Velikého. Bojuje proti Saracénům, což jsou Baskové. Jedná se o
nezdařenou výpravu do Španělska. Rollandovo vojsko zradí
jeho nevlastní otec a oni se objevují v přesile saracénů a v sou-
těsce. Rolland má sice slavný meč Durandal a kouzelný roh, po-
mocí něhož může přivolat Karla, ale zatroubí příliš pozdě
a umírá. Jeho duše pak jde k nebi. Karel se pak mstí a bojuje
proti nevěřícím.
Tristan a Isolda- Isolda je Marcova nevěsta. To je letitý stařec. ..to nechápu!
Román o růži – alegorická skladba ze 13. stol jejíž autorem je Guillaume Loris
a Jean de Mering. Je to o snu o zahradě Lásky, kde roste Růže, která
je opěvována. ( obraz ženy ). "

Děje některých děl jsou citovány z externích zdrojů.