1.	Společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie (SZBP EU)

1.1.	Evropská unie a její pilíře

1.2.	Historický vývoj Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie

1.3.	Pojetí a cíle společné zahraniční a bezpečnostní politiky

1.4.	Neutrální státy EU

1.5.	Aktéři, nástroje a rozhodování SZBP

2.

Sankce

2.1.	Cíle uplatňovaní sankcí

2.2.	Druhy sankcí a omezujících opatření

2.2.1.

Zbrojní embargo

2.2.2.

Hospodářské a finanční sankce

2.2.3.

Omezení vstupu

2.3.	Zásady při uplatňování sankcí a omezujících opatření

2.4.	Právní podklady pro uplatňování sankcí

3.	Evropská bezpečnostní a obranná politika

3.1.	Vývoj a utváření EBOP

3.2.

Mise EU

3.2.1.

Ukončené mise

3.2.2.

Probíhající mise

3.2.3.

Plánované mise

4.	Financování SZBP a EBOP

5.	Vztah EU a NATO

5.1.	Historie a postupný vývoj

5.2.	Výzbroj a síly rychlé reakce

5.3.	Snahy ve sféře vztahů EU – NATO

5.4.	Stanoviska některých významných politiků na budoucí vývoj

6.	EU a boj proti terorismu

6.1.	Postupný vývoj v oblasti boje proti terorismu

6.2.

Aktéři

7.	Česká republika a Společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie

7.1.	Role České republiky v SZBP a EBOP

7.2.	ČR a její vztah EU-NATO

8.

Přílohy

8.1.	Politika Evropské unie – Tři pilíře

8.2.	Smlouva o založení Evropského společenství

8.3.	Přehled misí EBOP

8.4.	Evropský bezpečnostní systém

"6. Vztah EU a NATO

6.1. Historie a postupný vývoj
Severoatlantická aliance (NATO) vznikla v roce 1949. Hlavním cílem této aliance bylo zapojení Spojených států do obrany západní Evropy před Sovětským svazem. V té době založily evropské státy další organizace, které měly zvýšit bezpečnost evropského kontinentu. V roce 1948 vznikla Organizace Bruselské smlouvy, v roce 1955 přejmenována na Západoevropskou unii (ZEU), ve které se její členové zavázali k podobné vzájemné obraně jako v případě NATO.
Oblasti zájmu Evropské unie a NATO se již několik let překrývají jako i většina jejich členské základny. Je proto zřejmé, že vzájemný vztah těchto dvou aktérů a jejich spolupráce, je jedním z významných elementů evropské zahraniční a bezpečnostní politiky a tématem četných diskuzí. Problém nastal v roce 1993, kdy vznikla společná zahraniční a bezpečnostní politika EU. Členství v těchto třech organizacích se do značné míry překrývá. Všechny členské země ZEU jsou současně členy NATO a 21 z 27 členů EU jsou členy NATO. Mezi šest států EU, kteří nejsou členy NATO, patří Irsko, Rakousko, Švédsko, Finsko, Malta a Kypr.
Během posledních let se výrazně pozměňují pozice hlavních aktérů (EU a NATO). EU se rozšiřuje a dále integruje. Svou činností zasahuje i do vojenské oblasti a vystupuje jako významný aktér i mimo ekonomickou oblast. Začátkem 90.let a po rozpadu Varšavského paktu ztratila NATO význam své existence a musela hledat svou novou roli.
Od roku 1998 se rozvíjí Evropská bezpečnostní a obranná politika (EBOP). Tony Blair tehdy na summitu v Saint-Malo uznal, že EU potřebuje kapacitu pro autonomní akci, která by byla podpořena věrohodnou vojenskou silou, možností vydat rozhodnutí o jejím použití a připravenou ji využít. Tato autonomní akce ale může být uskutečněna pouze tehdy, když se NATO rozhodne neangažovat a je nutné zajistit, aby nedocházelo k vytváření „nepotřebných duplikací“. Značná část kapacit států EU, které jsou současně členy NATO, jsou vázány v aliančních silách a institucích. EU se proto snažila získat šanci využívat schopnosti NATO v případě autonomní akce. Došlo k uzavření dohody o formě zapojení evropských členů NATO, jenž nejsou členy EU a v roce 2003 byla podepsána dohoda o principech spolupráce mezi EU a NATO (tzv. Berlín Plus). Podle této dohody má EU umožněn přístup k plánovacím kapacitám NATO a během vojenské operaci smí využít alianční SHAPE (Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě) k operačnímu plánování. NATO zveřejnilo seznam kapacit, které je s velkou pravděpodobností ochotné poskytnout k dispozici EU, pokud jich bude potřeba. Velením operace v rámci EBOP může EU pověřit zástupce vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě, kterým je vždy Evropan."

Práce obsahuje obrazovou přílohu. Čistý text tvoří cca 24 stran.