1.	Co je to eutanázie

1.1.	Důvody pro legalizaci eutanázii

1.2.	Důvody proti legalizaci

1.3.	Faktory, které by se měli promyslet před legalizací

2.	Moderní historie eutanázie

2.1.

Německo

2.2.

Holandsko

2.3.

Evropa

2.4.

Austrálie

2.5.	Velká Británie

3.	Paliativní péče

3.1.	Účinnost paliativní léčby

3.2.	Regulace bolesti

4.	Jaká úloha připadá heroinu

5.	Právo na život

6.	Právo zemřít

7.	Těžce tělesně postižení novorozenci

8.	Respektování pacientových přání

"2. Moderní historie eutanazie

2.1. NĚMECKO
Patrně začíná roku 1895 vydáním knihy Právo zemřít, která ale nezaujala.
V roce 1920 vyšla další kniha s názvem Poskytnutí souhlasu k zničení života, který žití není hoden, kterou sestavili dva autoři, právník Karl Binding a psychiatr Alfred Hoche.Této knize se připisuje odpovědnost za legalizaci eutanazie.

Na počátku nebyla tato myšlenka rasově motivovaná. Původně se jako důvod eutanazie uváděl soucit, nedostatečná kvalita života a omezení nákladů.

Na konci 30.- 40. let se eutanazie rozšířila i na některé menší defekty a na senilní jedince včetně válečných veteránů, a to z podnětu lékaře co by „milosrdné usmrcení“. Roku 1939 Hitler vydal formální souhlas s širším využitím eutanazie. Od tohoto okamžiku se stala nástrojem genocidy. Po nástupu nacistů k moci bylo cílem vytvoření homogenního "panského národa", který bude duševně i tělesně nadřazen dalším národům. Toho mělo být dosaženo na jedné straně podporou rozmnožování údajné rasové elity, na straně druhé eliminací "rasově odlišných", slabých a nemocných. Toto propojení lékařství a rasové politiky totalitního režimu, kdy politici přistupovali ke společnosti jako k organismu na operačním stole a lékaři posuzovali pacienty podle jiných než lékařských kritérií, patří k nejvíce odstrašujícím rysům nacistického Německa.

V nacistickém Německu byla rozšířená praxe nucené sterilizace duševně nemocných a dalších "méněcenných", stejně jako praxe jejich izolace od zbytku společnosti.

Od srpna 1939 probíhala registrace duševně a tělesně postižených dětí, z nichž bylo do roku 1945 - většinou smrtící injekcí - zavražděno zhruba 5 až 10 tisíc. Bezprostředně po útoku na Polsko bylo na obsazených územích a v Pomořansku povražděno zhruba 10 tisíc pacientů."

Práce obsahuje fotografie a obrazovou přílohu. Čistý text tvoří cca 7,5 strany. Částečně čerpá z: http://www.prolife.cz/eutanazie/?id=620. V textu se objevují chyby.