1.	Pojetí subjektu z filosofického hlediska

1.1.	Pojem subjekt

2.	Umělecký subjekt

3.	Lyrický subjekt

3.1.	Lyrický subjekt v pojetí Miroslava Červenky

3.2.	Pojem autostylizace

4.	Dobový kontext Fráni Šrámka

5.	Život a dílo Fráni Šrámka

5.1.	Sbírka Modrý a rudý

5.1.1.

Typy lyrického subjektu

5.2.	Života bído, přec tě mám rád

5.2.1.

Typy lyrického subjektu

6.

Splav

6.1.	Charakteristika sbírky

6.2.	Lyrické subjekty sbírky

"Splav ( 1916 )
Tato sbírka básní se naprosto diametrálně odlišuje od předchozích. Básník v ní přestává bojovat se společenskými zlozvyky, neagituje, veřejný projev nemá tak útočný, ironický a revoltující nádech. Naopak, v této sbírce jako by se vracel až k romantismu a spojoval ho s archetypálními prvky. Poezie je to podmanivá, chytlavá. Rytmus mají básně také daleko plynnější a libozvučnost podmaňuje čtenářovy smysly, které uchopuje s neuvěřitelnou hodnověrností. Typický lidový ráz a posazení LS do roviny všedního člověka, v tom smyslu, že promlouvá ke čtenáři jako k sobě rovnému, často hovořícího za všechny, zůstavá nezměněn.
Samotná sbírka prošla několika změnami. Bylo k ní postupně přidáno i odebráno několik básní. Vydání, s kterým pracuji, vychází z toho, které vyšlo r.1926. Člení se do dvou částí, přičemž v té druhé jsou nejvýraznější básně ty z rodného kraje. Celá básnická sbírka je protknuta milostným tématem. Není to však klasická láska k ženě, jakou můžeme číst u dřívějších básníků. Žena se zde stává symbolem přírody a nebo příroda symbolem ženy. Šrámek se ve svých básních vydává až na pokraj vědomí a nevědomí, mísí archetypálno s citem tak vřelým, tak chvějivým, že prsty čtenářovy samočinně hladí stránky. Básně apelují svojí vzdálenou blízkostí, kdy má recipient pocit, že je báseň autorův konstrukt, přesto rozpaluje ohně v jeho vlastním vědomí a asociuje životní podstaty vzkříšené přírody zanesené útlaky moderní společnosti. Jinými slovy, Šrámek zjevuje skryté.
Abych lépe demonstroval, do jakých poloh se stylizuje Šrámkuv LS, budu postupně zkoumat jednotlivé básně. Nemám prostor na to, abych se věnoval každé zvlášť, proto se pokusím vybrat ty nejvýraznější, abych podal ucelený přehled.
První polohu lyrického subjektu prozkoumáme u ústřední básně, podle které je pojmenovaná celá sbírka, tedy Splavu.

Trápím se trápím, myslím si,
kde bych tě nejraděj potkal.

Už tyto dva úvodní verše staví LS do snovosti, která je dalším typickým projevem celé sbírky. LS se trápí, přemýšlí, kde by nejraději potkal dívku. Nejde však za ní a nerealizuje svoje představy.

Ulice střídám, parky a nábřeží,
bojím se krásných lží.
Bojím se lesa. V poledním lese
kdo miluje, srdce své neunese.
Na můj práh kdybys vstoupila,
snad bys mne tím zabila.
Chtěl bych tě potkati v lukách.

Ulic, parků a nábřeží se LS bojí. Bojí se jich, protože jsou to lži, ale co chápe lží? V protikladu louky jsou tyto oblasti výdobytkem kulturním, vytvořené uměle, člověkem. Jsou krásné, ale ne opravdové, přírodě vlastní. Louka pro něho je symbolem otevřenosti, volnosti, oproštěnosti. Když jste na louce, cítite se svobodní, nespoutaní. Motiv lesa, kterého se také bojí, je pak jejím přesným opakem. Ohraničený horizont výhledu vyvolává pocit stísněnosti."

Jedná se o seminární práci na TU v Liberci.