1.

Úvod

2.	Rozdělení systémů

2.1.	Veřejné sítě

2.2.	Neveřejné sítě

3.	Techniky pro přenos a zpracování signálů

3.1.

Modulace

3.2.	Analogové modulace

3.3.	Digitální modulace

3.4.	Přístupové techniky

3.5.	FDMA - násobný přístup s kmitočtovým dělením

3.6.	TDMA – násobný přístup s časovým dělením

3.7.	CDMA – násobný přístup s kódovým dělením

4.	Způsoby přenosu

4.1.	Simplex (simplexní přenos)

4.2.	Poloduplex (poloduplexní přenos)

4.3.	Duplex (plněduplexní přenos)

5.	Typy spojování

5.1.	Komutované spojování (s přepínáním okruhů)

5.2.	Paketové spojování

6.

Handover

6.1.	Tvrdý handover

6.2.	Bezešvý handover (Seamless handover)

6.3.	Měkký handover

7.	Struktura systémů

7.1.	Princip trunkového (svazkového) rádia

7.2.	Princip celulární (buňkové) struktury

8.	Analogové buňkové systémy

8.1.	NTT (Nippon Telephone and Telegraph)

8.2.	C-Netz (C-Net) C-450

8.3.	AMPS (Advanced Mobile phone system)

8.4.	NMT 450 (Nordic mobile telephone)

9.	Digitální buňkové systémy

9.1.	GSM (Global System for Mobile, Groupe Spéciale Mobile)

9.2.	Přenosové kanály

9.3.	Síťový model systému GSM

9.4.	Vrstvový model systému GSM

9.5.	Proces přihlašování mobilní stanice do sítě

9.6.	Proces vytváření spojení

9.7.	Přenos dat systémem GSM

10.	Varianty systému GSM

10.1.

GSM 1800, DCS 1800 (Digital Communication System)

10.2.

GSM 1900, PCS 1900 (Personal Communication System)

11.	Budoucnost mobilních komunikací

11.1.

IMT-2000 (International Mobile Telecommunications)

11.2.

UMTS (Universal Mobile Telecommuncations System)

11.3.

UTRA (UMTS Terrestrial Radio Access – UMTS zemský rádiový přístup)

12.

Závěr

" Veřejné sítě
Do těchto sítí se většinou přihlašují jednotliví účastníci, nebo uzavřené skupiny uživatelů. Patří sem radiotelefonní sítě (např. GSM), hromadné radiotelefonní sítě (TETRA) a bezšňůrové telefony (DECT). Do této kategorie můžeme zařadit i systémy pro veřejný paging (ERMES) a veřejné rádiové datové sítě (Mobitex).
Neveřejné sítě
Zde patří především firemní a dispečerské sítě, systémy pro neveřejný paging (pracující ovšem na stejném principu jako veřejné) a také neveřejné rádiové datové sítě (např. bezdrátová LAN – WLAN).
TECHNIKY PRO PŘENOS A ZPRACOVÁNÍ SIGNÁLŮ
Modulace
Modulace je základním principem všech rádiových komunikačních systémů. Zajišťuje převod přenášené zprávy na signál schopný šíření prostředím a zvyšuje odolnost signálu proti vnějšímu rušení. V případě digitálních signálů umožňuje převod diskrétních znaků na spojitý signál.
Modulace můžeme podle použitého modulačního signálu rozdělit na analogové a digitální.
Analogové modulace
Jako první se používala amplitudová modulace (AM), která byla později nahrazena modulaci frekvenční (FM) a fázovou (PM). Frekvenční modulace má oproti amplitudové větší dynamický rozsah a lepší odolnost proti impulsnímu rušení. Příkladem použití frekvenční modulace je systém NMT 450.
Digitální modulace
S rozvojem digitální techniky bylo zapotřebí hledat vhodné modulační techniky pro bezdrátovou komunikaci. Při výběru vhodné modulace se posuzuje zejména její spektrální a energetická účinnost, míra vyzařování mimo pásmo a odolnost k interferenci. V existujících systémech se používají modulace s klíčováním fáze a kmitočtu a také modulace s rozprostřeným spektrem.
Přístupové techniky

Jsou potřebné k tomu, aby více uživatelů mohlo sdílet rádiové prostředí. Zde je výčet používaných metod.
FDMA - Násobný přístup s kmitočtovým dělením
Při použití FDMA (Frequency Division Multiple Access) komunikují jednotliví účastníci na různých kmitočtech.Jedná se o jediný způsob sdílení rádiového prostředí, který je použitelný v analogových systémech (NMT 450 , CT1)."

Práce je kompilačního charakteru. Z části čerpá z internetových stránek lolec.webz.cz/Historie.doc.
Práce obsahuje schémata. Čistého textu v práci je cca 14 stran.