1.	O kolektivním vyjednávání

2.	Spory o obligační ujednání v kol. smlouvě

3.	Druhá fáze

3.1.	Řízení před zprostředkovatelem

3.2.	Stávka nebo rozhodce

"2/1991 Sb. O kolektivním vyjednávání
- kolektivní pracovní spor v sociologickém vidění – obecně každý vzniklý spor mezi kol. zaměstnancem a zaměstnavatelem (tam, kde nepůsobí odbory, nejde o kolektivní spor)
- 3. subjekt, který je zmocněn státem, aby spor rozhodl:
- část normativní (může založit nárok zaměstnanců, určení překážek práce – za níž náleží náhrada mzdy, cokoli smlouva v této části upravuje – zakládá tím nárok), č. obligační, č. proklamativní
- spor o právo, event. spor o plnění povinností z kol. smlouvy
- je třeba určit okamžik vzniku sporu – je-li konflikt uplatněn před určeným orgánem právně platným způsobem – podáním návrhu na rozhodnutí příslušného orgánu
- není výslovně řečeno, jak by se většina těchto sporů měla řešit
- OSŘ (§7) – věci z pracovních vztahů – tedy soud, není-li určen jiný orgán. ZLPS: každý má právo obrátit se ve své věci na soud
- oprávněným orgánem je obecní soud – okresní
- §130 ZP – překážky v práci na straně zaměstnavatele – náhrada ve výši 60-80%"

Pouze heslovité, ne kompletní.