1.

Úvod

2.	Základní funkce hodnocení

3.	Princip objektivity a subjektivity v hodnocení

4.	Hodnocení žákova výkonu, zvláště známkou.

5.

Závěr

“3. Princip objektivity a subjektivity v hodnocení

 Každé hodnocení obsahuje vždy prvky subjektivity, jde o to, aby tento subjektivní přístup hodnoceného nepoškozoval.
 Hodnotitel by se měl snažit poznat a pochopit, jak dotyčný hodnocení přijal a z těchto informací vyvozovat závěry pro svou další činnost, pro sebe sama i pro své okolí.
 Hodnotitel by měl být při hodnocení vyrovnaný, programově se vyhýbat či oslabovat některé osobnostní kvality, které by mohly být překážkou v kvalitním účinném hodnocení.
 Hodnotitel by měl spíš usilovat o obecnou kultivaci subjektivního přístupu v hodnocení, než bojovat o „měření“ nebo tzv. „čisté objektivní hodnocení“.
 Žádný prostředek tzv. objektivního hodnocení nemůže postihnout velice důležitý faktor - motivaci hodnoceného v jakékoli činnosti a nikdy nemůže být absolutně objektivní.

4. Hodnocení žákova výkonu, zvláště známkou.

Toto hodnocení plní několik funkcí:
 Sdělení žákovi, jakého výkonu dosáhl.
 Sdělení učiteli o výsledcích jeho práce ve třídě.
 Sdělení o výkonu žáka jeho rodičům.
 Motivační funkce: odměna za příznivý výkon a potrestání nedostatečného výkonu, tedy sociální učení posilováním.
 Prognostická funkce a udělení určitého oprávnění (podle výkonu v určitém ročníku se usuzuje, že je žák způsobilý k tomu, aby navštěvoval další třídu nebo školu určitého druhu, uděluje se mu oprávnění k takovému pokračování v dalším vzdělávání).
Hodnocení vyjádřené známkou však plní tyto funkce nedokonale, a to již proto, že známky mají nízkou objektivitu (vyloučení vlivu osobnosti hodnotitele), reliabilitu (spolehlivost) a validitu (platnost). Známka je zjednodušená a abstraktní forma hodnocení, a proto má nízkou informační hodnotu. Známka se velmi často stává účelovou a odvádí pozornost od faktických výkonů, osvojených dovedností, vědomostí, rozvinutí schopností a rysů žáka. Hlavním problémem pak je narušování vnitřní motivace žáka a odvádění dětí od podstatného motivačního momentu, jímž by měla být radost z činnosti, z poznání a z osvojení dovedností. Žák přivyká tomu, že se učí za odměnu, která je spojena s dobrou známkou anebo ve strachu před trestem, který následuje po špatné známce. Tyto změny v motivaci jsou nepříznivé pro další vývoj motivace jedince, jeho postojů ke škole a vzdělání i k jeho základním životním postojům a hodnotovým orientacím. Vzniká orientace na konzum, odměnu a prestiž. Jeden ze způsobů sloužících pro překonání nedostatků klasifikace a školních známek, je slovní hodnocení. Takto se dá předejít mnoha negativním jevům. Slovní hodnocení může být mnohem bohatší a může mít mnohem objektivnější charakter, a tak se může stát velkým pomocníkem pro rodiče, učitele a zejména pro samotné žáky."

Vypracováno pro předmět Psychologie učení a vzdělávání.