1.

Úvod

2.	Charakteristika rozštěpových onemocnění

3.	Faktory, které je způsobují

4.	Verbální komunikace

4.1	Palatofonie

4.2	Řeč a její vývoj

5.	Neverbální komunikace

5.1

Mimika

6.	Vhodnost zařazení studentů do kolektivu SŠ

6.1	První skupina

6.2	Druhá skupina

6.3	Třetí skupina

7.

Závěr

" Pokud hovoříme o vhodnosti zařazování žáků s rozštěpovými vadami do běžných středních škol potom můžeme hovořit o každé skupině postižených zvlášť. Skupina, kterou bychom mohli označit jako nultou není prakticky nijak postižená a až na pooperační trauma není postižení nijak patrné, tudíž se od vrstevníků nijak neliší.
U první skupiny, která je postiženy velmi lehce a řeč je srozumitelná a proto není žádný problém se začleněním do výuky i do kolektivu třídy.
Potíže by mohly nastat v případě druhé skupiny, kdy se řeč pomalu ale jistě stává těžko srozumitelnou. Zde je velká otázka zda takového žáka začleňovat. Mohli bychom říci, že pokud bude kantor schopný a tolerantní, bude ochotný a projeví snahu rozumět a dá žákovi dostatečný prostor, neměl by být problém se začleněním. Potíže mohou nastat při začleňování do kolektivu, který může vidět postiženého žáka jako něco zvláštního a pro sebe dobrého a projevit mu toleranci a možná i ochranu, určité zázemí. Nebo naopak bude takový žák vyloučen, jako jiný odlišný, nebo snad dokonce divný a vyloučí jej ze svého středu. Pokud kolektiv žáka dobře přijme, bude mu schopen pomoci se studiem a rovněž snaha kantora dát postiženému prostor a klid pro vyjádření, bude akceptována. Pokud tomu bude opačně bude vždy postižený žák cílem posměchu a kantor bude mít vždy problém s jeho začleněním v hodině. Potom je na něm aby byl dostatečně schopný a projevil pedagogickou zkušenost a žáky například zkoušel písemně, když ví že žák má problém s verbální komunikací. Eventuelně aby bylo zadání písemné, místo aby bylo diktované, pokud má žák rovněž přidružený problém se sluchem."