1.	Druhá světová válka a její odezva ve světové a naší literatuře

1.1.	Reakce literatury na osvobození

1.2.	Reakce poezie na osvobození

1.3.	Reakce prózy na osvobození

1.4.	Reakce světové literatury na 2. světovou válku

1.4.1.

Kurt Vonnegut

1.4.2.

Existencionalismus

1.4.3.

Neorealismus

1.4.4.

Beat generation

1.4.5.

Rozhněvaní mladí muži

1.4.6.

Nový román

2.	Rok 1948 a padesátá léta v české literatuře

2.1.	Politické čistky a likvidace inteligence

2.2.	Procesy a popravy v 50. letech

2.3.	Zákazy v oblasti tisku

2.4.	Řádění v knihovnách

2.5.	Psychický teror a emigrace

2.6.	Komu za to vše „poděkovat“

2.7.	Jak se zachovali spisovatelé

3.	Domácí linie české poválečné literatury

3.1.	Česká poezie po roce 1945

3.1.1.

Skupina 42

3.1.2.

Skupina Ra

3.1.3.

Ohnice

3.1.4.

Květňáci

3.1.5.

Host do domu

3.1.6.

Jaroslav Seifert

3.1.7.

František Hrubín

3.2.	Próza po roce 1945 – oficiálně vydávaná próza, 50.-60. léta

3.2.1.

Jan Drda

3.2.2.

Václav Řezáč

3.2.3.

Julius Fučík

3.2.4.

Jan Otčenášek

3.3.	Autoři oficiálně vydávané prózy – díla napsaná či vydaná také v období normalizace

3.3.1.

Ladislav Fuks

3.3.2.

Ota Pavel

3.3.3.

Bohumil Hrabal

3.3.4.

Vladimír Neff

3.3.5.

Vladimír Páral

4.	Exilová linie české poválečné literatury

4.1.	Ladislav Mňačko

4.2.	Viktor Fischl

4.3.	Artur G. London

4.4.	Pavel Tigrid

4.5.	Vladimír Škutina

4.6.	Arnošt Lustig

4.7.	Přehled exilových nakladatelství

5.	Samizdatová line české poválečné literatury

5.1.	Karel Pecka

5.2.	Eva Kantůrková

5.3.	Pavel Kohout

5.4.	Josef Škvorecký

5.5.	Ludvík Vaculík

5.6.	Zdena Salivarová

5.7.	Milan Kundera

"5., Samizdatová line české poválečné literatury
Karel Pecka (1928-1997)
Životní dramatická pouť předurčila jeho prózy k autobiografickým rysům. Osobní vězeňská zkušenost v lágrech 50. let se objevuje v románu Motáky nezvěstnému, kniha je jakýmsi pojednání o lidském utrpení v uranových dolech.
Horečka, Na co umírají muži, Štěpení, Malostranské humoresky.

Eva Kantůrková (1930)
Prozaička a novinářka, která byla postižena normalizačními zákazy. Její díla mají společného a výrazného jmenovatele – tíhnutí k otázkám mravních imperativů, jež jde ruku v ruce s analýzou vztahu jedince ke společnosti.
Smuteční slavnost
Pozůstalost pana Ábela – vyšlo v exilovém nakladatelství, v ČSR byl celý náklad zničen. Jedná se o komorní a úsměvný příběh padesátiletého úředníka Jana Špačka, který pomocí složité sítě intrik, vybudované systémem nenápadných lží, udržuje milostné styky se třemi ženami najednou.
Přítelkyně z domu smutku – její próza náleží k proudu vězeňské literatury, která čerpá z autentických autobiografických prožitků. Zatímco u jiných autorů (Fučík, Kalista, Pecka aj.) jde o bezprostřední ohrožení života, odhaluje Kantůrková spíše snahu režimu zdeptat psychicky jedince (též Havel v Dopisech Olze).

Pavel Kohout (1928)
Na konci 50. let se stal spisovatelem z povolání. Po roce 1968 se dostal na seznam zakázaných spisovatelů, stál u zrodu Charty 77. Roku 1977 mohl na rok odjet do Rakouska. R. 1979 mu bylo fyzicky zabráněno vrátit se do vlasti, zbaven státního občanství. V mládí byl autorem stalinské poezie.
Verše a písně, Čas lásky a boje – sbírky povrchní, politické, sentimentální až hloupoučké poezie.
Bílá kniha o cause Adam Juráček, Nápady svaté Kláry, Kde je zakopán pes
Katyně – „černý“ román o škole pro popravčí. Hlavní hrdinkou je 15letá dívka Lízinka, která se nedostane na střední školu. Zoufalé matce je nakonec nabídnut „speciální obor humanitního směru s maturitou“. Kniha pak sleduje osudy katovské třídy a jejich učitelů, stejně tak je ale velká pozornost věnována světové historii popravování."

Práce částečně čerpá z: http://literatura.topsid.com/index.php?war=2_svetova_valka_a_jeji_odezva, http://cs.wikipedia.org/wiki/Ohnice, http://literatura.kvalitne.cz/sei.htm.