1.	Příčina neshod a rozporů

2.	„Štafetový běh“ lidských vztahů

3.	Problematika vztahu dítě-rodiče

4.	Rodičovská autorita

5.	Vztahy se starými lidmi

"Rodičovská autorita
Autorita je váženost a úcta, jaké se těší někteří rodiče a vychovatelé i jiní lidé, kteří mají silný vliv na dítě nebo dospělého a kterým se dítě vědomě podřazuje s uvědoměním si jejich převahy, založené na vědomostech, životních zkušenostech, mravní síle, pevnosti charakteru, důslednosti konání a zacházení s lidmi. Autorita každého člověka vychází především z jeho vlastní osoby, t. j. z jeho morálních a charakterových vlastností, zkušeností a znalostí.
Věda a zkušenosti potvrzují, že ve výchově mají největší úspěchy rodiče a vychovatelé, kteří mají autoritu. Rodiče se často sami vyjadřují: otec má autoritu, matka ji nemá, a a proto se při výchovných postupech dětem vyhrožuje otcem a naopak, když matka má autoritu a otec nemá, děti nebo sourozenci si vyhrožují: "Povím to mámě!" V takové rodině, kde jeden rodič dětem vyhrožuje, že na ně bude žalovat druhému, je rovnováha narušená. Každý rodič by měl mít tolik autority, aby si prosadil u dětí respektování svých příkazů a neponižoval se tím, že na ně bude žalovat druhému rodiči. Druhý rodič vůči dětem nemusí ani používat tělesné tresty, děti se mu podřizují z lásky, úcty, oddanosti a nebo proto, že ho víc vnímají jako toho, kým se jim vyhrožuje.
Někteří lidé se domnívají, že autorita je rodičům daná, že ji zdědili, že je to nějaké osobní nadání, schopnost, kterou není možné si osvojit a naučit se ji.. Dnešní psychologie poměrně dobře definuje autoritativní osobnost a její vlastnosti. Navzdory tomu, že jde o osobnostní, a ne všeobecnou vlastnost, se dá říci, že autoritu u dětí si může získat každý rodič a vychovatel, když o to usiluje a počíná si tak, jak to podmínky pro získání autority vyžadují.
Rozlišujeme dvojí autoritu: formální a neformální.
Formální autorita vyplývá z mocenské pozice, kterou jednotlivec zaujímá, z jeho úřadní funkce, do které ho jmenovali nebo zvolili.
Neformální autorita je výsledkem osobnostního profilu, vyspělosti, schopností, přiměřeného sebevědomí a takového počínání na pracovišti či společenském konání, které člověku zajišťuje uznání.
Formální autorita je nevyhnutelně potřebná na zajištění normálního života ve společnosti. Člověk ji jednoduše přijímá. Nezkoumá například charakter strážníka, který řídí dopravu na křižovatce, ani nemusí osobně poznat autora atlasu hub, a přece jeho tvrzení věří a řídí se jeho radami."

Bod 2 v obsahuje okopírovaný z této URL: http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4436