1.

Život

2.	Z tvorby V. E. Frankla

3.1	O díle ...A přesto říci životu ano

3.1.1

Ukázka

3.2	Další knihy

4	Shrnutí a vlastní zhodnocení

“O díle:
…A přesto říci životu ano.

Tato kniha má podtitul: Jak psychiatr prožíval koncentrační tábor
Týká se mravních a etických norem, zamýšlí se nad člověkem jako existencí, která je schopna rozlišovat dobré od zlého. To však pouze tehdy, udrží-li si svou lidskost, nepadne-li po duchovní stránce a udrží-li si nějakou vnitřní oporu i v mezních životních situacích.


Rok po osvobození z koncentračního tábora realizoval Frankl myšlenku, kterou pojal už v táboře, a to zachytit v dramatické skice to, co zcela konkrétně zažil. Tato mezinárodně úspěšná kniha je mistrovské dílo psychologického pozorování a svědectví velké lidskosti, která i dnes všechny, kteří museli nesmyslně trpět, může napřímit.
Koncentrační tábory Hitlera a Himmlera jsou dnes historií, jsou jen příkladem pro mnohá jiná, novější pekla, a to, jak Viktor Frankl svou dobu lágru překonal, se mezitím stalo použitelné v mnohých, nejen německých situacích, které hraničí s pochybnostmi o smyslu života.

Tuto Franklovu knížku postřehů z koncentračních táborů vydalo v překladu Josefa Hermacha roku 1996 Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří. Autor v ní líčí, jak způsob života v lágru zbavoval vězně krok za krokem veškeré lidské důstojnosti a proměňoval jejich psychiku. Bez ustání bylo přítomno nejhrubší pokořování. Každé jejich hnutí provázela nejistota a triumfovala smrt. Všechny mravní hodnoty pozbývaly význam. Tak třeba velitel tábora, kde autor zažil osvobození, byl esesman. A právě jeho se Židé ujali a chránili jej před osvoboditeli, neboť to byl člověk slušný a laskavý. V mezích možností se snažil zmírnit jejich úděl, zatímco nejkrutěji si počínal jeden z vězňů, staršina lágru. Dělící čára mezi dobrem a zlem nebyla vždy shodná s laciným úsudkem. Člověk je bytost, která "vynalezla spalovací pece", ale současně je i bytostí, která "šla do plynových komor vzpřímeně a s modlitbou na rtech". Společnost není jednolitý útvar. Viktor E. Frankl říká: "To, že slušní lidé jsou v menšině a že v menšině vždy byli a pravděpodobně i budou, s tím se musíme vyrovnat. Nebezpečí hrozí teprve tehdy, jestliže nějaký politický sytém vyplaví na povrch ty neslušné, když dojde k negativnímu výběru. Proti tomu však není žádný národ imunní. A v tomto smyslu je v zásadě také každý národ schopen holocaustu."
(PhDr. O. A. Kukla v časopise AD)

Ukázka:
Zprávy a vzpomínky bývalých lágrových vězňů se shodují v tom, že nejtíživěji na ně působilo to, že se všeobecně nevědělo, jak dlouho budou ještě muset v koncentračním táboře zůstat. Vězeň nezná termín svého propuštění! Termín propuštění, pokud se vůbec dalo diskutovat (v našem lágru to byla diskuse bezpředmětná), byl tak neurčitý, že doba pobytu v koncentračním táboře byla prakticky i prožitkově nejen neomezitelná, nýbrž i neomezená.

Jeden známý badatel psycholog kdysi poukázal na to, že se život v koncentračním táboře dá označit jako »provizorní existence«. Rádi bychom tuto charakteristiku doplnili takto: vězňova existence v koncentračním táboře se dá definovat jako »provizorium bez termínu«! "

Práce kompilačního charakteru. Obsahuje fotografie.